Jdi na obsah Jdi na menu
 


RŮZNÉ

 

Občas mě inspiruje nějaký obrázek v časopise.

Nebo článek v novinách, jaro, léto, podzim, zima.

Příběhy lidí, přátelé a musí přijít nápad. Bez toho to

nejde a potom mám potřebu ten nápad, vyjádřit ve

verších. Děkuji za Vaši přízeň.

_____________________

 

VÍTÁM VÁS V ROCE

V ROCE 2018

PŘI ČTENÍ VERŠÍKŮ

KTERÉ JSOU O VŠEM MOŽNÉM

_____________________

PEKLO NA ZEMI

Na svou životní lásku,

vsadila hodně velkou sázku,

věnuje se mu život celičký,

stará se o něho i dětičky.

 

Nebylo jich zrovna málo,

ale zvládnout se to dalo,

přesto stálo jí to hodně sil,

aby jí vůbec někdy pochopil.

 

Nikdy neuznává její rady,

hned je ve vzteku a bez nálady,

svých názorů se dávno vzdala,

do rukou se mu odevzdala.

 

Na prsou si hřeje hada,

dobře to ví, přesto má ho ráda,

připravil jí peklo na zemi,

o čem píši je pravda, věřte mi.

 

Vyhrála to s ním na celé čáře,

moc se s ním už dneska páře,

hlavní slovo stále musí mít,

"jak jenom s ním může žít"?

 

Ptám se sama sebe,

jestli je tohle dar z nebe,

potom odmítám dary nebes,

tohle není dar, ale vzteklej pes.

 

Jen otevře ráno oči,

hned se kolem něho točí,

nezataví se den celičký,

zastává roli pilné včeličky.

 

Já na jejím místě,

poradila bych si jistě,

kdybych zastávala roli včelky,

dostal by žihadlo hodně velký.

 

Jeho sebevědomí stále stoupá,

nebuď prosím tě tak hloupá,

pěkně mu to natři,

 pošli ho tam kam patří.

 

Nenech si od něho na hlavu kálet,

nedělej nic a začni se taky válet,

se....... na tebe bych mu řekla,

vůbec bych se ho nezalekla.

 

Místo v ráji žiješ v pekle,

jako Lucifer je vzteklej,

v tomhle pekelném štěstí,

měl by někdo dostat pěstí.

 

Vím že máš povahu anděla,

který tohle nikdy nedělá,

občas na něj vystrč růžky,

a sevři ho mezi nůžky.

 

Kéž bys měla křídla labutí,

a vzlétla jedním mávnutím,

prolétla se sem a tam,

navzdory všem překážkám.

ČLEN RODINY

V depozitum láska čeká,

na pejska i na člověka,

čekají zde malou chvíli,

než dojdou k vysněnému cíli.

 

Pejsek upřeně hledí,

zdali tenhle páníček mu sedí,

když do oka mu padne hned,

rázem oběma se změní svět.

 

V náručí odnáší si pejska domů,

neví jak on postaví se k tomu,

budou se mít oba rádi,

budou navždy kamarádi?

 

Zamilovaně na páníčka hledí,

zavrtí ocáskem a už na klíně mu sedí,

"co asi řekl si můj pes,

když do klína mi vlez"?

 

Něžně olízl mi obě tváře,

v očích ojevila se mu záře,

radost konce nebere,

stali se z nás přátelé.

 

Během další hodiny,

stal se členem naší rodiny,

vrátila se manželka i dětí,

přivítat je pejsek letí.

 

Pusinky už rozdal všem,

tolik moc ho milujem,

jsme moc rádi že ho máme,

vždy se o něj postaráme.

VZPOMÍNKA NA TÁTU

Všechnu krásu odvál čas,

plamínky v očích zhas,

zůstali jen hluboké tůně,

starého člověka který stůně.

 

Brázdy z vrásek kolem očí,

smutný pohled člověka, co se loučí,

vzdává boj s nemocí,

už mu není pomoci.

 

Navždy utich jeho hlas,

 vzpomínka na něho zůstala v nás,

v našich srdcích žije dál,

i když si ho Bůh k sobě vzal.

 

Každý večer když usínám,

s láskou na tě vzpomínám,

za vše díky táto můj,

jako anděl strážný při nás stůj.

 

V srdíčku tě nosím já i děti,

hluboko vryl si se všem do paměti,

na tebe zapomenout se nedá,

člověk jako ty, se těžko hledá.

 

Vleču sebou moře vzpomínek,

jaký byl můj tatínek,

po stopách tvých pravnuk kráčí,

tvé geny k životu mu stačí.

 

Možná až dospěje jednou,

povahu bude mít stejnou,

velké díky táto patří tobě,

že tvé geny nosí v sobě.

ŽIVOT NENÍ POHÁDKA

Pohádkou život začíná,

on princ ona princezna,

na chvíli ocitli se v ráji,

najednou je láska v háji.

 

Po čase přijde zklamání,

láskou už to jen zavání,

 stačil problém jediný,

 jejich láska má teď trhliny.

 

Vstoupili na tenký led,

nesmí se k tomu vracet zpět,

život plyne jako řeka,

nikdo neví co ho čeká.

 

Snila sen o věčné lásce,

proč trvala jen krátce,

mohou si za vše sami,

ona lásku ničí výčitkami.

 

Láska je křeslo houpací,

odchází a zpět se navrací,

je jako perlivá voda,

v každém věku si tě podá.

 

S tím se počítat musí,

že je jako peříčko husí,

přilétne a odletí zase,

to poznáš po delším čase.

POLNÍ KVÍTÍ

S léty zmizelo všechno polní kvítí,

jen vlčí máky do dálky svítí,

z té záplavy rudých květů,

radujme se, že ještě stále jsou tu.

 

Kde jsou pomněnky, chrpy, kopretiny,

dnešní svět je vážně jiný,

v půdě už je tolik chemie,

která nás jednou všechny zabije.

 

Je mi z toho k pláči,

kam dnešní doba kráčí,

vyhubíme sebe sami,

dopadne to s námi, jako s květinami.

KVĚTINKOVÉ VÍLY

Probouzí se květinkové víly,

na strom rozprostřely závoj bílý,

závoj z bílých květů,

jako důkaz, že jaro je tu.

 

Probudil je jarní vánek,

z víček jim odvál zimní spánek,

slunce nalilo mízu do žil,

aby každý květ zase ožil.

 

Sluncem zalité ráno,

má za úkol dáno,

rozprostřít všem vílám sukně,

aby se necítily smutně.

 

Široko daleko vůně se nese,

jaro je tady, radujme se,

je zpátky v celé své kráse,

do bílého každý strom obléká se.

 

Do každého květu se skryla,

něžná květinková víla,

lehká je jako peříčko,

přivoň si, ale neporaň její tělíčko.

_____________________

2018

_____________________

Rok se s rokem sešel zase,

po vánocích vypadám jako prase,

jako vždy mohu za to sama,

neměla jsem se cpát dobrotama,

otesánek se ze mě stal,

už to takhle nejde dál,

mám toho vážně dost,

jídlo je můj nezvaný host,

budu držet přísnou dietu,

jako růže znova vykvetu.

_____________________

Posílám lásku na všechny světový strany,

aby každý člověk byl milovaný,

posílám všem po větru vzkaz,

ať láska u srdíčka hřeje nás,

posílám lásku celému světu,

dost pro všechny jí je tu.

_____________________

Hledáním ztraceného času,

obdivuji léty vzatou krásu,

vzpomínám si na ní,

na její chůzi laní.

 

Dlouhé nohy, štíhlá v pase,

o takové už jen zdá se,

na horký klín a něžné doteky,

to pamatovat si budu na věky.

 

Na vzdory času,

vítr odvál její krásu,

to co bylo, dnes už není,

ve stáří se člověk mění.

 

I v pokročilém času,

vidím v ženě krásu,

skláním se před vámi ženy,

pro vás je mé srdce otevřený.

_____________________

 

Píšu, píšu psaníčko,

pro tebe má Aničko,

chci ti vyznat lásku,

proto píšu ti pár řádků.

 

Hořím k tobě láskou vroucí,

jen pro tebe mé srdce bude tlouci,

chci dotýkat se tvých dlaní,

chci splnit každé tvé přání.

 

V duchu tě hladím a líbám,

před tebou city své skrývám,

pokaždé ti chci říct,

že miluji tě čím dál víc.

 

V ten okamžik sevře se mi hrdlo,

já vím, že jsem trdlo,

jen tobě patří srdce mé,

jen do tebe je zblázněné.

 

Chci s tebou uléhat k spánku,

cítit dotek tvého spánku,

tvůj zrychlený dech,

aby přistál na mých rtech.

 

Chci tě hladit a líbat,

do tvých očí se dívat,

mám tě strašně moc rád,

už nechci být jen kamarád.

 

Vložil jsem svou lásku,

do těchto pár řádků,

píši co říct jsem chtěl,

co říct do očí ti neuměl.

_____________________

Odraz v zrdcadle mi řekl,

že Bůh se tehdy smletl,

do těla muže vložil ženu,

neví co teď cítím k němu.

 

Dva v jednom těle soupeří,

kdo dřív bude u dveří,

kdo první vyjde ven,

za splněným snem.

 

Nervy mi to drásá,

chybí mi ženská krása,

když nechtíc do někoho vrazím,

pohledem mu úsměv zmrazím.

 

Nikdo neví, jak se cítí žena,

v cizím těle uzamčená,

hledám k zámku klíč,

chci z toho těla pryč.

 

Dal své tělo ženě,

aby cítila se spokojeně,

po splněném přání,

změnila se k nepoznání.

_____________________

Sčítám své hříchy,

přesto mám pocit pýchy,

kolikrát miloval, kolikrát zradil,

kolikrát ublížil, kolikrát hladil.

 

Někdy mám pocit viny,

proč nebyl jsem jiný,

kolikrát na dně byl,

kolikrát láskou žil.

 

Bilanciji o svém žití,

je těžké dál životem jíti,

kolikrát já nůž v ruce svíral,

kolikrát smrti do očí se díval.

 

Sčítám své zápory i klady,

já vážně nebral ničí rady,

kolikrát utíral slzy,

kolikrát řekl, že mě to mrzí.

 

Ve vzpomínkách se topím,

stydím se a oči klopím,

kolikrát sám sobě lhal,

kolikrát dával i bral.

 

Hlavou se mi honí,

až přijde smrt, co bude po ní,

kolikrát ještě vstanu,

kolik mám ještě plánů.

 

Jiný člověk teď chci být,

svůj život jinak žít,

jinak se chovat k ženám,

jinou možnost nemám.

_____________________

Často mívám v očích slzy,

slíbil že se vrátí brzy,

nejde a nejde,

trvá to už tejden.

 

Řekl že vrátí se hned,

připadá mi to jako sto let,

stát se tohle nemělo,

srdce mé to ranilo.

 

Vzpomínkami čas si krátím,

stále věřím že se vrátí,

co se jenom mohlo stát,

možná už má jinou rád.

 

Stále nejde a nejde,

asi mě to čekání přejde,

mezi námi děvčaty,

láska asi schovala se za mraky.

 

Slzám neumím se bránit,

proč mou duši musel ranit,

bloudím vzpomínkami dokola,

věřím že mi ještě zavolá.

 

Časem láska vyšuměla,

žít bez něho jsem neuměla,

dneska opět šťastná sem,

jiného miluji každý den.

_____________________

 

Slunce sílu ztrácí,

podzim se k nám opět vrací,

listí zlátne, hýří všemi barvami,

léto už je nenávratně za námi.

 

Podzim už převzal vládu,

ráno cítíme příděl chladu,

noc je dlouhá, den se krátí,

snad se ještě babí léto vrátí.

 

Pohladí nás na duši i na těle,

s chutí vstanem ráno z postele,

slunce dotkne se nás zlehka,

jeho síla je už křehká.

 

Příroda se chystá na zimu,

před ránem hodí na nás peřinu,

mlžný opar vzhůru stoupá,

za oknem se na něj hezky kouká.

 

Ze stromů už listí padá,

zima potichu se vkrádá,

vše uloží se k spánku,

léto zamčené je na sto zámků.

 

Všechno má svůj čas,

zima k nám přijde zas,

i když své kouzlo má,

není zrovna příjemná.

 

Přináší i hezké chvíle,

vánoční strom, vánoce bílé,

pod ním dárky máme,

radost a lásku všem rozdáváme.

_____________________

2016

 

Zbloudilé duše světem bloudí,

nestihli odejít včas,

žalostnou písní loudí,

ukázat cestu od nás.

 

Prosí nás o klid věčný,

proto žalmy pějí,

je to až neskutečný,

jak moc odejít chtějí.

 

Mráz po těle mi běhá,

jak pomoci jim mám,

v tom žalmu je cit a něha,

budu si muset poradit sám.

_____________________

Vzpomínky na vánoční čas,

zůstaly v každém z nás,

vánoční strom, dárky, máma, táta,

naše očička rozesmátá,

v srdíčku zůstalo jen snění,

co bylo dřív a dnes už není.

 

Už dávno nejsme děti,

proč ten čas tak rychle letí,

není máma ani táta,

jen ten čas neúprosně chvátá,

letí jako splašený,

vůbec z toho nejsme nadšený.

 

Život musíme tak brát,

radovat se a všemu se smát,

nevadí nám vrásek pár,

je to od života dar,

ani vlasy bílé jako snížek,

na čele nám přibyl další křížek.

 

Neřešíme předvánoční shon,

ne, my už nelítáme v tom,

jde to všechno kolem nás,

jen nepřítelem je nám čas,

my se ho však nebojíme,

vánoční strom ustrojíme.

_____________________

Mám svůj vlastní svět,

o kterém vám chci vyprávět,

má bujná fantazie,

říká, že tu se mnou někdo žije.

 

Večer uléhám políbená múzou,

 ráno ale vstávám s hrůzou

co mě zase napadne,

dějí se tu věci záhadné.

 

Není vidět, ale vím že tady je,

na každém kroku mě sleduje,

neudělám bez něj ani krok,

brzy ze mě bude cvok.

 

Začínám se doma bát,

nedávám to ale na sobě znát,

některé věci zmizí,

místo nich jsou tu cizí.

 

Slyším divné skřípání,

ten zvuk, mi hrůzu nahání,

tak si zandám uši,

v tom na dveře někdo buší.

 

Asi jsem vážně blázen,

najednou všechno utichne rázem,

tahle představa mě děsí,

zařvu na něj kde si.

 

Tak to každý den chodí,

myslím, že duch mě za nos vodí,

možná více je jich tady,

už si s nima nevím rady.

_____________________

Není muž,  jako muž,

tenhle na nervy mi leze už,

já tohle doma mít,

hned roha musela bych vzít.

 

Trpělovost přináší růže,

jí přinesla sobeckého muže,

má rád sám sebe jen,

najevo to dává každý den.

 

Hlavní slovo musí mít,

jak jenom s ním může žít,

tahle skvělá žena,

jednoduchý život nemá.

 

Věčně doma musí být,

bez něho nesmí nikam jít,

když dovolí odejít si na chvíli,

potom vyvádí jako zběsilí.

 

Její milou a usměvavou tvář,

by měla zdobit svatozář,

srdíčko má na svém místě,

lepší život by zasloužila jistě.

_____________________

Mít kámošku je dar,

já jich mám rovnou pár,

jsme veselá trojka,

já a moje úžasná dvojka.

 

Ve všem si rozumíme,

nikomu nic nepovíme,

v srdíčku tajnou skříňku máme,

tam své bolístky uschováme.

 

Nic lepšího v životě není,

než láska a porozumění,

naše přátelství vzkvétá,

již hodně dlouhá léta.

 

My tři máme ten dar,

přátelit se dál,

Karolína, Jitka, Věra,

jsme trojice skvělá.

_____________________

Nemá úctu k žádné ženě,

věčně tváří se namyšleně,

ani jeho vlastní žena,

nic pro něho neznamená.

 

Je to člověk velmi zvláštní,

bez lásky, citů a vášní,

je to exot všech exotů,

co věčně čumí u plotu.

 

Jistě za pravdu dáte mi,

že je největší hovado na Zemi,,

jeho mysl není čistá,

nikdo neví co zítra chystá.

_____________________

Chodí noční krajinou,

čeká na dívku nevinnou,

chodí na odlehlá místa,

kde sám by s ní mohl zůstat.

 

Na oběť svou čeká,

rychlím krokem za ní spěchá,

nevnímá své okolí,

jeho cílem je jí dohonit.

 

Surově jí k zemi skolil,

nic říct jí nedovolil,

halenku z ní trhá,

bezcitně se na ní vrhá.

 

Žena pláče, sténá,

sílu přemoci ho nemá,

nezajímá ho pláč ženy,

je jako zvíře nadržený.

 

Za okamžik pouhý,

ukojil své touhy,

zneuctěná, ponížená,

zůstala na zemi ležet žena.

_____________________

V korunách stromů,

usedli na chvíli,

jsou slyšet až domů,

mají hlas nemilí.

 

Nemám ráda havrani,

přináší nevlídný čas,

hrůzu mi nahání,

jejich smutný hlas.

_____________________

Rána jako z děla,

světlo za světlem,

už má to co chtěla,

letí vstříc svým obětem.

 

Na tuhle chvíli čeká,

nemá srdce, nezná žal,

ostří zabodne do člověka,

a jde klidně dál.

 

Postrach noci kráčí tmou,

jde si pro oběť nevinnou,

je postrachem člověka,

mrcha jedna prokletá.

 

Smrt si říká,

nezná slovo strach,

před nikým neutíká,

její jméno je vrah.

_____________________

Padl výstřel, padla rána,

bezvládně na zemi leží,

už není mezi náma.

 

Její krev zem smáčí,

byla ještě malé dítě,

všichni kolem pláčí.

 

Měla jen pár let,

nešťastnou náhodou,

všem naruby obrátil se svět.

_____________________

2015

_____________________

Čtyři stěny holý,

až srdce z toho bolí,

uprostřed stůl a židle,

kdo jen tu mohl bydlet.

 

Ze všech rohů špína čiší,

pod ní ukrytá jsou hnízda myší,

ticho jako v hrobě a chlad,

domem line se zatuchlý smrad.

 

Myši, mouchy, pavučiny,

nežije tu nikdo jiný,

divný pocit z toho mám,

když tu stojím sám.

_____________________

Skočila z vysoké výšky,

ukončila poslední kapitolu knížky,

zavřela se kniha života,

zůstalo prázdno a samota.

 

Neunesl co se stalo,

zoufalství mu rozum vzalo,

smrti přednost dal,

když mu osud ženu vzal.

_____________________

Věčně někam chvátá,

je jako vítr rozevlátá,

jako když jí honí,

stádo divokých koní.

 

Věčně nemá čas,

ani pro jednoho z nás,

věčně pospíchá někam,

já stále ale čekám.

 

Svůj osud dobře známe,

co bylo už jen vzpomínáme,

stále čeká máma s tátou,

na tvojí náruč rozevlátou.

_____________________

 

Hejna černých vran,

zamířila k nám,

nad námi stahují se mračna,

přijde doba krvelačná.

 

Nikdy nedopusťme tomu,

ať se vrátí zpátky domů,

kde mají svůj rodný kraj,

domov a svojí rodnou stáj.

_____________________


Čerti mají dneska svůj den,

vyženou je s pekla ven,

Mikuláši, andělé a čerti,

budou dneska strašit děti.

 

Žádný čert v pekle už není,

všichni se večer žení,

svatební den má Nebe a peklo,

své ano si dneska řeklo.

 

Dnešní den svátek mají,

andělé dárky rozdávají,

každý má kousek Nebe i pekla

byla to noc velice pěkná.

_____________________