Jdi na obsah Jdi na menu
 


VERŠE O LÁSCE - 9

VÍTÁM VÁS

_____________________ 

parada.jpg

_____________________

Přináším Vám pro radost trošku lásky

abych potěšila Vaše srdíčka.

Představu o lásce jak by asi měla vypadat

si hezky maluju ale skutečnost je trošku jiná.

Někdy povolím uzdičku fantazii a

překročím hranici tajemna a má fantazie se

dokonale vyřádí. Udělejte si kávu

a pojďte se mnou vplout do říše pohádek a na

 malou chviličku žít v jiném světě

 

DĚKUJI VÁM VŠEM ZA VAŠI PŘÍZEŇ

 

V A Š E  K A R O L Í N A 

PRVNÍ POMOC

Tohle snad zdá se mi,

nechali jí ležet na zemi,

proč jí nikdo nepomůže,

bez pomoci zemřít může.

 

Je bílá jako stěna,

tlukot srdce slyšet nemá,

bezvládně tu leží,

tep nahmatám stěží.

 

Rychlovku hned volám k ní,

ať jí rychle zachrání,

nevím jak tu dlouho leží,

o život jí ale běží.

 

Volám kolem sebe na lidi,

oni dělaj že nic nevidí,

volám haló,haló,

něco se té paní stalo.

 

Trémou se mi chvěje hlas,

pomozte mi prosím vás,

lhostejně kolem všichni kráčí,

jejich pohled však mi stačí.

 

Rychlovka je v nedohlednu,

já mám možnost pouze jednu,

dávám první pomoc sama,

nikdo jiný se k tomu nemá.

 

Je to fuška veliká,

bojovat o život člověka, 

srdíčko jí už zase bije,

vyhrála jsem, ona žije.

 

Rychlovka už tady je,

s radostí mi děkuje,

odvedla jste skvělou práci,

díky vám se do života vrací.

PROČ

Jako jarní vánek,

vyrušuje můj klidný spánek,

do mých snů se vkrádá tiše,

co mi říká, není ale slyšet.

 

Chce mi snad dát znamení,

že jsme duší spřízněni,

v mlžném oparu se ztrácí,

každou noc se ke mě vrací.

 

Proč je celá bílá,

proč mi stále neodpovídá,

proč z ní smutek sálá,

už mě z toho bolí hlava.

 

Co tu vlastně hledá,

tahle záhada spát mi nedá,

proč ruší můj spánek,

na dveře dám si asi zámek.

 

Zítra počkám si tu na ní,

klidně oželím den spaní,

proč odchází do neznámá,

tahle neznámá dáma.

 

Prošla zdí, odkryla tvář svojí,

bílá, jako víla, přede mnou stojí,

mžitky před očima mám,

náhle do mdlob upadám.

 

Lehký vánek tvář ovívá mi,

je to dotek téhle dámy,

chci pohladit její skráně,

ona jen usmála se na mě.

 

Sahám na její paži,

za ruku jí vzít nedokáži,

nejde mi to do hlavy,

proč nedotknu se její postavy.

 

Proč už za mnou nechodí,

smutek mé ložnici vévodí,

ptám se na to mámy,

na to odpověď dá mi.

 

Kéž by tady s námi byla,

tvá sestra se z lásky otrávila,

její duše s námi žije,

každou noc nás navštěvuje.

 

Víc už nemůže dělat,

jen jako duch se objevovat,

každá návštěva v našem domě,

rozjitří vzpomínky ve mě.

 

Proč neřekl mi nikdo nic,

mohl jsem se na ní těšit víc,

byl si ještě malý chlapeček,

když kopal se jí hrobeček.

 

Každý den na ní čekám,

večer do ložnice spěchám,

to čekání ale stojí za to,

moje ségra musela být zlato.

PLANÁ RŮŽE

Láska byla mezi námi,

žiju už jen vzpomínkami,

 je ze mě smutná vdova,

růži vyschla živá voda.

 

Kdo za to všechno může,

proč je ze mě planá růže,

mohu si za to sama,

ze života dělám drama.

 

Usychám jako květy růže,

jen láska zachránit mě může,

péči už nemám žádnou,

moje květy rychle vadnou.

 

Odkvetla mi mladá léta,

co mě tady ještě čeká,

proč mi někdo nepomůže,

abych zase kvetla jako růže.

 

Roky plynou jako voda v řece,

pro mě už láska nenajde se,

marně čekám, marně doufám,

sama doma z okna koukám.

 

Vím, že někdy může,

vykvést nová růže,

láska umí zázraky,

umí povznést nad mraky.

 

Naděje ale s léty mizí,

za pár let mi bude cizí,

odešla poslední naděje,

že mě někdo zahřeje.

 

Ve snu viděla jsem svého muže,

jak přinesl mi krásné růže,

byl to ale jenom sen,

slíbil že bude chodit každý den.

KRÁLOVNA TANCE

Jsem královnou tance,

šarmu a elegance,

tanec je mou velkou vášní,

jako peříčko se vznáším.

 

Je to velmi zvláštní,

propadla jsem téhle vášni,

cítím se volná jako pták,

nejraději bych vzlétla do oblak.

 

Někdy připadám si jako labuť bílá,

co od někud přiletěla,

melodií unášet se nechám,

tanečním krokem někam spěchám.

 

Tanec je mou velkou láskou,

při tanci se cítím šťastnou,

někdy rozvlním své křehké tělo,

připadá mi, že mi někam uletělo.

 

Vznáším se jako lehký vánek,

při tanci něžně políbím tvůj spánek,

jako anděl křídly mávám,

tanci se celá odevzdávám.

 

Dneska mi to vážně sluší,

do tance dám srdce, duši,

celá v bílém jako lesní víla,

jsem se dokonale vytančila.

 

S radostí se do víru tance vrhám,

někdy mám pocit, že to nedám,

královnou tance jsem se stala,

abych všem radost rozdávala.

USMĚJ SE LÁSKO

Usměj se lásko, nebuď smutná,

smích k životu je věc nutná,

usměj se, jen maličko,

ty moje milovaný sluníčko.

 

Usměj se třeba jen očima,

s úsměvem den lépe začíná,

usměj se na mě, moje zlato,

hubičku ti dám za to.

 

Usměj se lásko, úsměv ti sluší,,

miluji tě srdíčkem i celou svou duší,

za jediný tvůj úsměv dám,

to poslední co ještě mám.

 

Usměj se lásko, život je krásný,

usměj se, tvůj úsměv je vzácný,

široko daleko hezčí není,

ty si má láska, mé potěšení.

 

Usměj se, moje něžná vílo,

vzpomeň jak krásné to bylo,

s úsměvem všechno jde líp,

za tvojí lásku ti patří můj dík.

 

Usměj se, ty můj poklade vzácný,

vždyť budeme spolu šťastný,

usměj se a nemrač se už,

ty budeš má žena a já tvůj muž.

 

Usměj se, nevěsto má krásná,

už brzy přijde ona chvíle šťastná,

do života s úsměvem vykročíme,

ale nejdřív se spolu políbíme.

 

Usměj se lásko, vím že máš trému,

dneska si tě beru za svou ženu,

s úsměvem vždy se daří,

máme významný den v kalendáři.

 

Usměj se lásko, je to mé přání,

ruku mi dej, chci cítit teplo tvých dlaní,

usměj se, i když ti do smíchu není,

dneškem se náš život mění.

 

Mladá paní, už ne slečna,

naše láska je vyjímečná,

usměj se lásko, třeba slzami,

podívej, už je to za námi.

 

Zlaté kroužky naše ruce zdobí,

tak to lásko v životě chodí,

je to pravda nebo sen,

usmívat se budeme už jen.

CO BYLO

Co bylo, dávno je pryč,

co bylo, nikdy nevrátí se víc,

co bylo, není už dneska,

zůstala vzpomínka hezká.

 

Co bylo, odnesl čas,

co bylo, vzpomíná každý z nás,

co bylo, odnesla voda,

našeho mládí je veliká škoda.

 

Co bylo, vzpomínáme rádi,

co bylo, když jsme byli mladí,

co bylo, když patřil nám svět,

o tom můžeme už jen vyprávět.

 

Co bylo, když jsme byli děti,

co bylo, máme stále na paměti,

co bylo, co bude dál,

život nám nejkrásnější vzpomínky dal.

 

Vzpomínky, každý sebou si nese,

vzpomínky, každý ale neunese,

vzpomínky, to jediný zůstalo v nás,

jenom oni dneska krátí nám čas.

 

Vzpomínky, smutné i veselé,

vzpomínky, zůstaly naši přátelé,

vzpomínky, to je náš chléba,

na ně se nikdy zapomenout nedá.

 

Vzpomínky, na lásky dávný,

vzpomínky, jak jsme byli šťastný,

vzpomínky, v srdíčku životem psané,

navždy v něm zůstanou uschované.

 

 Vzpomínky, jsou našim stínem,

vzpomínky, občas zapíjíme vínem,

vzpomínky, jsou radost, pláč i smích,

proto si tolik pročítáme v nich.

ŠEDINY

Šedin pár, mu zdobí vlasy,

jinak je to chlap, stále krásný,

"kam jsem tehdy rozum dala,

proč tak snadno se ho vzdala"?

 

I když ve vlasech má šediny,

on je pro mě stále jediný,

mého srdce král,

který po mém boku kdysi stál.

 

Tehdy jsme o velké lásce snili,

dokonce se i zasnoubili,

"proč vyhasla naše láska"?

na svědomí měla čokoládová kráska.

 

Jednou přinesl mi špatnou zprávu,

že jiná žena popletla mu hlavu,

prý se musím smířit s tím,

a doufá že, mu jednou odpustím.

 

Dávno jsem mu odpustila,

vím, že budu stejně jeho žena,

v mém srdíčku stále žije,

mé jenom pro něho bije.

 

Jednou navštívil mě doma,

že má dvě přání skromná,

s kytkou růží na kolena klekl,

 třesoucím hlasem mi řekl.

 

"Chceš se mojí ženou stát,

teď už tě budu vážně brát,

lepší na světě není,

proto tě prosím za odpuštění".

 

V očích oba slzy máme,

spolu si povídáme,

teď žijeme život plný lásky,

jen my dva bez čokoládový krásky.

 

Po tolika letech,

naše láska stále kvete,

přibyli šediny i vrásek pár,

život s tebou, ale za to stál.

TY SI MŮJ

Ty si můj něžný kvítek,

který jen pro mě vykvet,

kvítek s tisíci jmény,

překrásný květ v podobě ženy.

 

Ty si má bílá lilie,

která vždy lásku do žil nalije,

ty si má voňavá růže,

která za všechno může.

 

Ty si mé jarní kvítí,

které na dálku svítí,

úsměvy rozdáváš kolem sebe,

proto miluju jenom tebe.

 

Ty si můj zlatý déšť,

děláš si se mnou co chceš,

ty si moje konvalinka,

která ráda dlouho spinká.

 

Ty si můj milovaný petrklíč,

který našel k srdíčku správný klíč,

není na světě vzácnější květ.

ve všem mi dokážeš porozumět.

 

Ty si má sedmikráska,

 první opravdová láska,

ty si moje kopretina,

to co máš ty nemá žádná jiná.

 

Ty si má Jiřinka,

moje milovaná květinka,

život by pro mě neměl cenu,

kdybych ztratil tuhle ženu.

 

Ty si má krásná orchidej,

jak moc mě miluješ, mi povídej,

ty si můj karafiát,

proto tě mám tolik rád.

 

Ty si můj celý svět,

všem to budu vyprávět,

našel jsem poklad vzácný,

celý život budeme spolu šťastný. 

POHÁDKOVÝ SVĚT

Haló, haló děvčata,

zítra startujeme košťata,

jednou v roce svátek máme,

proto si ho užíváme.

 

Na obloze velká show bude,

po roce bude zase nebe rudé,

zítra večer nás opravdu čeká,

podívaná velkolepá.

 

Letecký den už se blíží,

čarodějky v zrdcadle se vzhlíží,

každá chce být krásná,

tančit na koštěti je chvíle vzácná.

 

Čarodějky svůj den mají,

do oblak se podívají,

kličkovat budou mezi mraky,

z velké výšky na zem koukat taky.

 

Startujeme milé dámy,

dneska taky proletím se s vámi,

těžko by mi někdo řek,

že už je mi dvěstě let.

 

Jsem čarodějka z jiného světa,

uvidíte co vás se mnou čeká,

už obletěla jsem celý svět,

všude to znám nazpaměť.

 

Jednou v roce mám velikou moc,

kouzlo si beru na pomoc,

přilétla jsem z velké dálky,

vrátit se ale musím zpátky.

 

Dneska ukážu vám z velké výšky,

naší velkou pohádkovou říši,

tam přistaneme na chvíli,

po té jízdě spanilý.

 

V naší říši vládne láska jen,

proto vůbec nestárnem,

každý tady má své kouzlo,

které s ním do říše vklouzlo.

 

Budeme si chvíli vyprávět,

jak vypadá pohádkový svět,

žijeme si tady jako v ráji,

všichni mě tu rádi mají.

 

Téhle pohádkové říši vládnu já,

já dvěstě let stará princezna,

všichni jsme jedna velká rodina,

která v říši nový život začíná.

 

Jednou v roce máme na paměti,

že oblétíme svět na koštěti,

protože máme velkou moc,

pospícháme vám na pomoc.

 

Bez našeho kouzelného hesla,

těžko by se všem košťata vznesla,

je to pro nás velký svátek,

nastartovat tolik košťátek.

 

Rychle nasedejte milé dámy,

vrátím se teď  zpátky s vámi,

poznaly jste pohádkový svět,

o kterém můžete všem vyprávět. 

NOVÁ ŠANCE

Naší lásce novou šanci dala,

když se na mě pousmála,

chvíli vedle ní jsem stál,

potom za ruku jí vzal.

 

Zeptala se jak se mám,

a jestli nejsem sám,

má odpověď zněla,

ty by si mě chtěla?

 

Neví co mi na to říct,

jen se pousmála víc,

v tu chvíli mi bylo jasný,

že spolu bedeme šťastný.

 

Ruku v ruce spolu odcházíme,

večer se spolu pomazlíme,

naší lásce šanci dáme,

protože se rádi máme.

 

Zase po delší době,

důvěru jsme našli v sobě, 

nikdo nikdy nerozdělí nás,

všechno chtělo čas.

 

Dnes už jistě víme oba,

že přišla ta správná doba,

lásce podali jsme ruce,

ona otevřela naše srdce.

 

Naše láska byla spečetěna,

už jsme muž a žena,

k lásce stačilo málo,

štěstí se na nás pousmálo.

HLAS SRDCE

Poslechni hlas srdce svého,

zařiď se jen podle něho,

jistě ví co dělá,

aniž by ty si  to chtěla.

 

Konečně se za něho provdej,

sama si to přiznej,

srdíčko ti dobře radí,

nemůžete být jen kamarádí.

 

Posuňte se o krok dále,

vždyť miluje tě stále,

jiný by ti dávno košem dal,

takhle dlouho by nikdo nečekal.

 

Vezmi rozum do hrsti,

přestaň už dělat blbosti,

srdíčko ti radu dává,

teď přišla ta chvilka pravá.

 

Nepromarni šanci poslední,

dělej, než vám láska odezní,

potom by si litovala,

proč se za něho neprovdala.

 

Co ti v rozhodnutí brání,

takový už nebude nikdy k mání,

sama máma řekla,

že seš nevěsta pěkná.

 

Znám bráchu jako svoje boty,

čeká už na tebe roky,

snesl by ti modré z nebe,

vždyť miluje jenom tebe.

 

Že ho zítra čekáš v jednu,

mu dneska večer řeknu,

s kytkou u dveří stát bude,

jeho tváře budou rudé.

 

Vaše láska nemá chybu,

ulovil si tě jako rybu,

léta nahazoval sítě,

a říkal si přitom miluji tě.

 

Co se má stát, ať se stane,

mi dva se přece rádi máme,

poslechla jsem hlas srdce svého,

navždy miluji jenom jeho.