VERŠE O LÁSCE

VÍTÁM VÁS

_____________________

_____________________

Přináším Vám pro radost trošku lásky

abych potěšila Vaše srdíčka.

Představu o lásce jak by asi měla vypadat

si hezky maluju ale skutečnost je trošku jiná.

Někdy povolím uzdičku fantazii a někdy

překročím hranici tajemna a má fantazie se

dokonale vyřádí. Udělejte si kávu

a pojďte se mnou vplout do říše pohádek a na

 malou chviličku žít v jiném světě.

MÁMA

Mámu máš na světě jenom jednou,

ty nemáš čas na chvíli s ní si sednout,

jednou za čas dát si kávičku,

popovídat si s mámou chviličku.

 

Na mámu už nezbývá čas,

věnujte mi chviličku prosím vás,

říct mi vlídné slůvko jednou za týden,

je pro vás obrovský problém.

 

Na mámu už vůbec nemáte čas,

mě nezbývá ho ale tolik zas,

dávno pryč jsou chviličky,

kdy jste byly moje milovaný holčičky.

 

Nikomu už na mámě nezáleží,

vám taky ale léta rychle běží,

jednou z vás budou taky babičky,

jako vy se zachovají i vaše dětičky.

 

Vzdalujete se mi čím dál více,

mámu nemusíte vidět celé měsíce,

podle vás stačí jednou za rok,

na víc už asi nemám nárok.

 

Mohly by jste se trochu stydět,

mámu už nemusíte vůbec vidět,

smutek v srdíčku si dlouho nosím,

v duchu o vaši lásku prosím.

 

Smutná máma se ze mě stává,

jen moje čivava mi lásku dává,

čivavy milují mě víc než moje děti,

čivavy jsou prostě moje štěstí.

 

Moje štěstí, moje lásky,

jsou jedině moje čivakrásky,

alespoň někdo mě má rád,

čivava je můj věrný kamarád.

SRDCE PLÁČE

Co v životě nejdražší bylo,

mě najednou opustilo,

maminka moje drahá,

všechno sebou vzala.

 

Tatínku ani ty už nejsi,

marně teď volám kde jsi,

nikdo mě nepohladí,

odešli ti, co mě měli rádi.

 

Samotinká zůstala jsem,

utápím se ve smutku svém,

kdo mi ruku podá,

když smutek srdce hlodá.

 

Srdce pláče naříká,

proč ztratila jsem i tatínka,

kdo nahradí jejich péči,

kdo bude mé srdíčko léčit.

 

Sama spím, sama vstávám,

sama sobě lásku dávám,

na všechno jsem sama,

kde je moje drahá máma.

 

Vaše láska, vaše pohlazení,

vše odešlo nic už není,

smutek a v srdci žal,

jen ten tu se mnou zůstaL.

ORCHIDEJ

Jenom jednu orchidej,

v srdíčku si uchovej,

jen pro tebe láska kvete,

miluješ jí od poupěte.

 

Její krásu obdivuj,

každý den jí pomiluj,

srdíčko své už ti dala,

jako holka malá.

 

Hýčkej si svou orchidej,

každý den jí objímej,

něžná slůvka šeptej,

na nic se jí neptej.

 

Štěstí, láska to je dar,

nedovol aby ti ho někdo vzal,

vykvetl ti krásný květ,

všichni ti ho budou závidět.

 

Bílý závoj, bílé šaty,

dnes pro tebe oblékla si,

dlouhé šaty s bílou vlečkou,

snubní prsten, bude tou poslední tečkou.

 

Štěstí dneska při vás stojí,

dvě srdíčka v jedno spojí,

celý život při ní stůj,

jako něžný kvítek jí opatruj.

 

Vždy se rádi mějte,

jeden na druhého se usmívejte,

přejeme život plný lásky,

a na čele nikdy žádné vrásky.

 

 Život uteče jako voda,

nemilovat by byla velká škoda,

dvě srdíčka v jedné dlani,

to je naše společné přání.

MĚSÍC V ÚPLŇKU

Zase opět za měsíc,

půjdem podívat se na Měsíc,

ukáže se v celé své kráse,

při Měsíčku líbat se budem zase.

 

Po obloze mraky plují,

milenci je pozorují,

celou noc na ně civí,

až se tomu Měsíc diví.

 

Měsíc po nebi se toulá,

do rána čeká ho cesta dlouhá,

svítit lidem v noci musí,

i když ho mraky občas dusí.

 

Po nebi se tiše plouží,

v noci jako baterka nám slouží,

ale v dnešní magické noci,

využívá své obrovské moci.

 

Vytahuje lidi z postelí,

aniž by o tom věděli,

vylézají v noci z domů,

šplhají se do korun stromů.

 

Někdy se po střeše projdou,

trvá to jen chvilku pouhou,

ráno se pak diví tomu,

jak dostali se z domu.

 

Vyprávěli si s Měsícem,

ráno ale neví o ničem,,

do rána to zaspali,

copak asi venku hledali.

HOLKA OKATÁ

Pro každého úsměv měla,

vlídným slovem potěšila,

každému kus srdíčka dala,

aniž by ho znala.

 

Na tváři úsměv vykouzlila,

byla krásná, byla milá,

byla sluníčkem života,

zůstala po ní samota.

 

Dnes odešla jako jindy,

domů už nevrátí se nikdy,

do černého zem se halí,

její život byl tak mladý.

 

Jednoho dne se to stalo,

život všem to zamotalo,

pusto prázdno v srdci máme,

nevím, kdy se s tím vyrovnáme.

 

Smutek sebou stále vleču,

nikam před ním neuteču,

jako stín mě doprovází,

těžko je mi moji drazí.

 

Smích byl jejím lékem,

vyléčit uměla jedním dechem,

 měla srdíčko ze zlata,

byla to holka okatá.

 

Navždy vyhasl v očích jas,

už nikdy nevrátí se mezi nás,

srdce pláče, duše sténá,

proč zemřela mladá žena.

 

Její duše čistá byla,

proč se chudák utopila,

 osud zachoval se neskutečně,

k téhle mladé slečně.

 STARÝ PRASE

Sotva do hospody vkročí,

jako mrzutej pes vrčí,

dokud nedostane panáka,

tak kolem sebe huláká.

 

Když tam kopne slivovičku,

hned má lepší náladičku,

potom přijde druhá, třetí, čtvrtá,

to už se mu jazyk motá.

 

Na kuráž dá si ještě rum,

na stole předvádí svůj um,

nechce dolů dělá drahoty,

sundavá si kalhoty.

 

Už se chová zase,

jako starý prase,

zpitý do němoty něco říká,

dál se přitom svlíká.

 

Chce si ustlat tady,

neposlouchá naše rady,

vyvlekli ho před hospodu,

sebou mu dali ještě vodu.

 

Z jedné strany na druhou,

vede opičku toulavou,

cestou si spolu povídají,

o tom jak se rádi mají.

 

Zmoženi pitím i cestou,

teď si spolu lehnou,

do rána zas bude fit,

a večer půjde znova pít.

 

Každý den se takhle chová,

alkohol je jeho droga,

život s ním lehký není,

pošleme ho na léčení.

 

Propad chlastu, propad vášni,

je to člověk opravdu zvláštní,

prohrál všechno co měl,

na nikoho nemyslel.

 MAMINČINA PÉČE

Do života plete se mi stále,

sám bych chtěl být už ale,

jako balvan jí sebou vleču,

nikam snad před ní neuteču.

 

V patách jí mám každý den,

bez ní nesmím ani ven,

jiní už za děvčaty chodí,

mě ještě za ruku vodí.

 

Myslí, že jsem stále děcko,

co udělá všecko,

nedošlo jí ještě snad,

že je ze mě velký chlap.

 

Dávno pryč jsou časy,

kdy čechrala moje vlasy,

to všechno už pravda není,

život můj se brzy změní.

 

Dneska řekl jsem si už,

chlape konečně se vzmuž,

na cestu životem se dej,

svůj život si užívej.

 

Přestříhl jsem pupeční šňůru,

sám vyletěl do oblak vzhůru,

hledat lásku, hledat zázemí,

s ní přistanu pak na zemi.

 

Našel jsem si skvělou ženu,

milovat budu jenom jednu,

spolu sdílíme teď jedno lože,

maminka by řekla pane bože.

 

Kam si rozum chlapče dal,

že zrovna tuhle si si vzal,

maminko má drahá,

právě tahle mě má ráda.

 

Život by za mě dala,

moje princezna malá,

nestarej se o mě už,

vždyť dospělej jsem muž.

 

Sám si se vším poradím,

svojí ženu pohladím,

miluji jí a vše kolem sebe,

miluji maminko i tebe.

 

Vím že život si mi dala,

a pokaždé při mě stála,

dneska ale žít chci život svůj,

a ty se mezi nás nemontuj.

MOJE LÁSKY

 Všechny moje lásky dávné,

zmizeli jako když proutkem mávne,

kam všechny poděli se asi,

ráda vzpomínám na ty časy.

 

Všechny dávno odnes čas,

ve vzpomínkách utápím se zas,

vzpomínky se stále vracejí,

s novou láskou a nadějí.

 

Co bych za to dala,

kdybych zase po boku jim stála,

kde je jim dneska konec,

mým láskám odzvonil už zvonec.

 

Že jich ale nebylo málo,

s každým žít ale za to stálo,

nakonec zůstala jsem sama,

můj život byl jedno velké drama.

 

Kéž by to šlo vrátit zpátky,

proč je život tolik krátký,

teď na stará kolena,

vím co láska v životě znamená.

 

Kdo mi teď ruku podá,

život utekl jako voda,

možná ještě šanci mám,

možná někdo najde si mě sám.

 

Sčítám hříchy mládí,

čas neúprosně pádí,

žít vzpomínkami mě děsí,

jdu hledat ztracené štěstí.

 

Zapomenu na vše co se stalo,

velkou školu života mi to ale dalo,

hodím všechno za hlavu,

a najdu si jinou zábavu.

 

Sama v dešti stojím,

další krok udělat se bojím,

starší pán mi ruku podal,

a ještě k tomu dodal.

 

Smím vám madam ručku líbat?

Smím se vám do očí dívat?

Pro vás na kolena klekám,

na vás dlouhá léta čekám.

 

Ruku v ruce jdeme spolu,

dál životem nahoru a dolu,

naplněni štěstím a láskou,

možná jen chvíli krátkou.

 

Stáří svazuje nám ruce nohy,

každou chvilku něco bolí,

jeden druhému ruku podá,

když nám červík zdraví hlodá.

 

Teď na sklonku života,

už nás nezajímá nahota,

jiné starosti už máme,

rádi se jeden o druhého postaráme.

 

Až jednomu z nás dojde dech,

jeho duše bude stoupat po schodech,

ještě poslední sbohem dá ti,

potom se navždy ztratí.

 

Končí život končí láska,

tak to v životě chodí zkrátka,

každému svíčka dohoří,

ať jsme dobří nebo magoří.

MYS ČARODĚJNICE

Všechny ženy dneska ví,

jak svůj svátek oslaví,

večer každá může,

vyletět si ze své kůže.

Až dám povel dámy ratatata,

nastartujte košťata,

velký slet se dneska koná,

ani jedna nesmí zůstat doma.

 

Dneska všechny maminky,

vezmou sebou malé slečinky

už proletí se na koštěti,

i když jsou to ještě děti.

 

Copak se to stalo,

jedno koště se nám porouchalo,

jeho dáma za to může,

zapoměla vyletět z kůže.

 

Hned napravit to musí,

 ještě jednou to zkusí,

měla velké štěstí,

koště s ní k nebi letí.

 

Všichni páni vzhůru vzhlíží,

slet čarodějnic už se blíží,

bude tady velká šou,

až na zemi přistanou.

 

Tlustý, tenký, maličký,

báby, mámy, holčičky,

dneska velký svátek měli,

na koštěti se proletěli.

 

Šou to byla velkolepá,

volba mys čarodějnice nás ještě čeká,

na rok myskou jsem se stala,

to jsem vážně nečekala.

KAMARÁDKA TRÉMA

Až přijde ona chvíle,

nevěsta oblékne šaty bílé,

ženich navlékne jí prsten zlatý,

svatební slib pro ně bude svatý.

 

Tváře jako máky rudé,

nejkrásnější nevěstou bude,

dlouhé šaty až na zem,

krásou všichni oněmí rázem.

 

Nervozně tu přešlapuje,

stále na sobě něco upravuje,

prostě kamarádka tréma,

s nikým slitování nemá.

 

Trémou už se celá chvěje,

ženich potutelně se jí směje,

i na něho padne tréma,

zatím jí ale nemá.

 

Bílou kytici nevěstě nese,

trémou hlas se mu už třese,

tréma přemohla ho taky,

oba teď klopí zraky.

 

Jejich láska silnější je ale,

proto trémě dali vale,

bok po boku teď kráčí,

všichni kolem štěstím pláčí.

 

Štěstím září jejich oči,

láska kolem nich se točí,

ruku v ruce v srdci štěstí,

tak vypadal den dnešní.

 

Byl to dneska velký den,

splnil se jim velký sen,

sen o noci svatební,

navždy v nich lásku uvězní.

 DRUHÉ JÁ

Šeptá mi mé druhé já,

že jsem jeho jediná,

co když se spletlo,

opak mi řeklo.

 

Do ucha mi šeptá,

co když ale breptá,

sebe se teď ptám,

zdali mu věřit mám.

 

Rady mi dává,

občas si zanadává,

s láskou zkušenosti mám,

proto si pozor dám.

 

Obě mé já, se hádají,

 spolu si to rozdají,

jak tohle asi dopadne,

rozhodnutí bude nesnadné.

 

Kterému já za pravdu dám,

sama sebe se ptám,

mám zmatek v hlavě,

srdce to zvládlo hravě.

 

Asi to tak musí být,

jeden pro druhého bude žít,

potkalo nás velké štěstí,

z lásky narodí se nám děti.

 

Díky patří mému srdci,

vždy dokáže pomoci,

vždy mi skvěle radí,

proto jsme velcí kamarádi.

SVATEBNÍ ZVONY

 Stačí usmát se maličko,

hned patří ti mé srdíčko,

při doteku v srdci ledy tají,

ten pocit jen ženy znají.

 

Růže mi bude nosit,

o mou lásku prosit,

každý den a každou noc,

růži si vezme na pomoc.

 

Miluji doteky lásky,

od mojí černovlásky,

srdce jako zvon mi bije,

láskou to tu dneska žije.

 

Věčnou lásku slibuji,

protože tě miluji,

s růží tu zítra budu stát,

všem řeknu že se budem brát.

 

Svatební zvony už nám zvoní,

všichni kolem slzy štěstí roní,

velký den dnes máme,

jeden druhému se odevzdáme.

 

V srdci navždy zůstane,

zlatým písmem zapsané

tvoje něžné jméno,

moje milovaná ženo.

 

ČOKOLÁDOVÁ  KRÁSKA

Jarní vánek pohrává si,

s jejími nádhernými vlasy,

přišla z jiného světa,

na koho tu asi čeká.

 

Chodí stále sem a tam,

já dělám že  nekoukám,

ona po očku mě sleduje,

vidím jak s ní tréma vibruje.

 

Okouzlila mě zkrátka,

tahle čokoládová kráska,

je jako víla něžná,

bude má čokoládová kněžna.

 

Dneska usmála se na mě,

já jí nabídl své rámě,

ona ještě netuší to,

že je moje čokoládový zlato.

 

Tahle exotická kráska,

je velká moje láska,

z jejích očí vyčet jsem,

že navzájem se milujem.

 

Teď s ní usínám i vstávám,

lásce velkou naději dávám,

snad splní se mi přání,

a stane se mou paní.