VERŠE O LÁSCE - 2018
VÍTÁM VÁS
HODNĚ ŠTĚSTÍ
V NOVÉM ROCE
VŠEM PŘEJE
KAROLÍNA
PŘEŠLECHTĚNÁ RŮŽE
Kdo za tohle všechno může,
že vyrostla z ní přešlechtěná růže,
chtělo by to asi delší půst,
aby růžička přestala růst.
Tahle přešlechtěná růže,
svými trny bodne koho může,
vyžaduje splnit každé přání,
okamžitě bez čekání.
"Já jsem královnou růží,
každý z vás mi něco dluží,
dejte okamžitě co mé srdce žádá,
nebo vás nebudu mít ráda."
Pozdě bycha honit,
teď mohou jen slzy ronit,
kdo zkrotí planou růži,
která má na těle hroší kůži.
Zkrotit dospělou ženu,
asi vážně nemá cenu,
sama musí padnout na hubu,
nepomůže na ní dělat bububu.
ZAŠLÉ VZPOMÍNKY
Ukládám vzpomínky zašlí,
převážu je černou mašlí,
na ní svou krví napíšu vzkaz,
že láska navždy opustila nás.
Už nebudeme si lhát,
přišel naší lásky pád,
nenávratně mizí v dáli,
proč bychom dál si lhali.
Srdce mé mi dávno řeklo,
že život s tebou je peklo,
za minulostí udělám tečku,
spálím fotky, šaty i vlečku.
Nevadí mi, že lásku jednu,
právě poslala jsem ke dnu,
k ní přivázala kámen,
na něj napsala " Ámen."
V srdci dohořel plamínek,
naší lásky i vzpomínek,
vše co krásné bylo, lehlo popelem,
dál každý po svém, se s životem poperem.
SOCHA
Vytesal jsem do kamene,
dívčí tělo obnažené,
bez hnutí teď stojí tady
a já nevím si s ním rady.
Koupil jsem jí paruku,
prstýnek navlékl na ruku,
na krk dal řetízek zlatý
a oblékl jí šaty.
Stojí tady oblečená,
jedinou chybu nemá,
je celá z kamene ale,
přesto jí miluji stále.
Objímám jí a hladím,
celou noc jí svádím,
chtěl bych oživit tu sochu,
vdechnout do ní života trochu.
Co bych za to dal,
kdyby se ten zázrak stal,
a náhle ožil ten kámen,
hořel bych jako plamen.
Zamiloval jsem se do ní,
cokoliv udělal bych pro ní,
teď u nohou jí klečím,
chvikami i brečím.
Proč tahle krásná žena,
duši v těle nemá,
proč nenahmatám její tep,
a neslyším její dech?
Na dobrou noc jí polibek dám,
na lůžko odcházím zase sám,
s nadějí, že až ráno vstanu,
uvidím živou tuhle dámu.
Dám jí dobrou noc a jdu spát,
sen o ní nechám si zdát,
dnes splnilo se mé přání,
ožila a stala se mou paní.
Štěstím jsem teď bez sebe,
říkám jí, jdu udělat snídani pro tebe,
po kuchyni chodím tam a sem,
zjišťuji že celé to byl sen.
ZAMILOVANÉ PSANÍ
Dnešní poštou ranní,
přišlo mi zamilované psaní,
píše ho slečna pro mě cizí,
že miluje mě jako zlato ryzí.
Dopis psaný horkou dlaní,
jak mě milovala a já zapoměl na ní,
že by má láska z mládí,
o kterou se jedná nemám zdání.
Čtu dál zamilované psaní,
je to ještě slečna nebo už paní,
probírám se vzpomínkami,
co vše měl jsem se ženami.
Které jsem lásku dal,
kterou hodně miloval,
které dal jsem vale,
jestli to není zrovna tahle.
Dál pročítám zamilované řádky,
ve vzpomínkách vracím se zpátky,
kolik žen já za život měl,
s kolika z nich si rozuměl.
Všechny lásky mi hlavou běží,
na všechny vzpomenu si stěží,
vím že každá chtěla,
dotýkat se mého těla.
Mezi nimi byla jedna,
která byla mé lásky hodna,
každý den nosil jsem jí růži,
možná téhle něco dlužím.
Pak zmizela neznámo kam,
já nezůstal ale sám,
byl jsem jako Casanova,
milovat chtěl jsem zase znova.
Na konci dopisu je psáno,
že vyhledá mě zítra ráno
má prej pro mě překvapení,
doufám že nic zlého to není.
Řekla mi že jsem otcem,
sám sebe poznávám na fotce,
překvapený ale šťastný jsem,
že přišel tenhle den.
LÁSKOU SPOUTANÝ
Krotím city svoje,
chci být jenom tvoje,
toužím po tobě,
v každé podobě.
Ve dne i v noci,
mít tě ve své moci,
chci vidět tvé tělo nahé,
cítit tvé doteky žhavé.
Večer budou se dít věci,
toužíš taky po nich přeci,
chci ležet vedle tebe nahá,
dát ti to, co láska dává.
Láskou spoutaný na malou chvíli,
dojít až k vysněnému cíli,
poznat lásky vření,
něhu, cit a pohlazení.
Spoutaný tělem i duší,
láska zasáhla nás kuší,
protla rázem srdce obě,
proto patřím teď tobě.