VERŠE O LÁSCE

VÍTÁM VÁS

_____________________

_____________________

Přináším Vám pro radost trošku lásky,

abych potěšila Vaše srdíčka.

Představu o lásce jak by asi měla vypadat

si hezky maluju, ale skutečnost je trošku jiná.

Někdy povolím uzdičku fantazii a někdy

překročím hranici tajemna a má fantazie se

dokonale vyřádí. Udělejte si kávu

a pojďte se mnou vplout do říše pohádek a na

 malou chviličku žít v jiném světě. 

 ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA

Růženka jsem šípková,

ráda prospím celý den,

já jsem prostě taková,

spánek je můj sen.

 

Jako růže šípková,

 ostré trny mívám,

někdy umím být i medová,

když o lásce zpívám.

 

Pohled na svět jiný mám,

jeden člověk pro mě dýchá,

polibků mu tisíc dám,

on je moje pýcha.

 

Potrestám každého chlapa,

který by mou růži chtěl,

těžko to lze chápat,

jen jeden přivonět jí směl.

 

Závidí mu jeho růži,

jeho růži šípkovou,

chtěli by být v jeho kůži,

a mít taky takovou.

 

Moje růže šípková,

patří mému muži,

já jsem prostě taková,

ostatním poraním kůži.

MILOSRDNÁ LEŽ

Láska má dvě tváře,

tu pravou nikdy neukáže,

pozdě potom litovat,

"jak mohla jsem ho milovat?"

 

I milosrdná lež,

krutá bývá, to mi věř,

raní až do hlubin nitra,

"proč naše láska vznikla?"

 

Naše láska hezká byla,

lež jí ale poranila,

vkrádá se mezi nás,

ukrajuje lásce čas.

 

"Jak dlouho ještě vydrží",

když jí nohy podráží,

až podrazí obě nohy,

začneme vystrkovat rohy.

 

"Kam poděla se úcta k ženě",

kterou miloval si věrně,

"proč teď na mě házíš špínu,

nemám na tom žádnou vinu?"

 

Tvá láska má dvě tváře,

má ale lhát nedokáže,

"kde je tvé miluji tě",

když čekáš s jinou dítě?"

 

Lež a pravda se teď perou,

ty ale nevíš vybrat kterou,

nechci druhé housle hrát,

a sama sobě lhát.

 

Nevěřím už v lásku naší,

lžeš, až se ti od huby práší,

běž, kam tě srdce táhne,

když po jiné prahne.

 

Už je konec všemu,

on miluje jinou ženu,

"v čem asi lepší byla,

čím ho asi ulovila?"

 

Muž dívčích snů ,

má chybu jednu,

věrnost je mu cizí,

pomiluje a za jinou zmizí. 

DIVOKÁ KOČKA

 Dneska si na tebe počká,

jedna divoká kočka,

zkušenosti už s ní mám,

já rád ti jí přenechám.

 

Svou náladu mění,

někdy až to hezké není,

ráno byla milá,

během chvilky se rozzuřila.

 

Svou náladou a činy,

připomíná kočku z divočiny,

jindy je jako kotě plachý,

ze všeho umírá strachy.

 

Někdy zmizí z očí,

potom na mě zaútočí,

jako pijavice přisaje se,

ať je doma nebo v lese.

 

Když se kočka rozdivočí,

potom mi lezou z důlku oči,

svými polibky mě dusí,

až se mi to hnusí.

 

Sotva lapám po dechu,

věčně dělá tuhle neplechu,

pak ocitne se na vrcholu blaha,

během chvilky usíná má drahá.

 

Už je ale konec všemu,

chci mít normální ženu,

tahle kočka divoká.

se vším na mě pospíchá.

 

Sbohem kočko z divočiny,

zítra už tě bude mít jiný,

už mi došla síla,

kočičko má roztomilá.

 

Užívej si kamaráde,

tvé tělo to ještě zvládne,

náročná je tahle šelma,

slitování s nikým nemá.

PNOUCÍ RŮŽE

Jako pnoucí růže,

 kolem prstu omotá si muže,

jak to ale dělá,

říct mi neuměla.

 

Tisíc odpovědí dala,

ani jedna nebyla ta pravá,

jedna verze zněla,

ke kouzelné růži přivoněla.

 

Růže pnoucí jsou kouzelné,

každý chlap jim podlehne,

stačí k růži přivonět,

a nohou ti leží celý svět.

 

Koktejl lásky umí míchat,

každý chlap za ní bude dýchat,

jako pnoucí růže na něm visí,

ať má vlasy, nebo je lysý.

 

Všichni muži na ní čumí,

jak to s nimi umí,

když chůzí své boky rozvlní,

 každého chlapa oslní.

 

Mohou na ní nechat oči,

když se v kole točí,

tančí jako pohádková víla,

při tanci je neskutečně milá.

 

Při skleničce vína,

ráda zavzpomíná,

na vše dobré i špatné,

při vínečku nová láska začne.

 

Je idolem ženské krásy,

když rozhodí své vlasy,

potom tichá píseň zní,

a milostné vzténání.

 STOP LÁSCE

Bez lásky a bez citu,

tvoje srdce bije,

velmi smutno je mi tu,

bez lásky se těžko žije.

 

Vadnu jako bez vody růže,

s naší láskou je ámen,

kdopak za to asi může,

srdce máš studený jako kámen.

 

Zamáčkla jsem slzu v oku,

byl si moje první láska,

žila jsem s tebou jen pár roků,

osud nespravedlivý je zkrátka.

 

Kdo ukradl mi tvoje srdce,

jen chlad cítím z tebe teď,

náš rozchod nesu těžce,

kdo mezi nás postavil zeď.

 

Stop lásce vyhlásilo srdc mé,

nedokáže milovat jiného

láskou je teď raněné,

na tom není nic divného.

 

Vzpomínám na zlaté časy,

kdy nám bylo dobře spolu,

ty hladil si mé vlasy,

a seděli u jednoho stolu.

 

Mé srdce je vyhaslá láva,

o tom ty nemáš zdání,

tolik lásky si mi dával,

dlouho budu vzpomínat na ní.

ZÁVIST

Jejich krása byla dar,

teď ve tváři mají vrásek pár,

po létech se vrátili,

aby nás zase spatřili,

 

Ona vadu na kráse měla,

každému vše záviděla,

jestli změnila se, poznáme,

až se všichni setkáme.

 

Závist byla čím dál větší,

v životě měla ale štěstí,

záviděla všechno všem,

i přesto jí stále milujem.

 

Mohli jsme jí závidět,

krásu a báječný svět,

měla vše co chtěla,

stále všem jen záviděla.

 

Její závist děsná byla,

ona tou závistí přímo žila,

kdybych byla na jejím místě,

něco bych s tím udělala jistě,

 

Nikdy asi netušila,

jak jí závist neslušela,

jinak je bezva kámoška,

to pošeptám jí do ouška.

 

Všichni u jednoho stolu,

dneska popíjíme colu,

je z ní skvělá žena,

která závist nezná.

 

Muž vyléčil závist věčnou,

udělal z ní ženu vyjímečnou,

jeho láska lékem byla,

 o život závist připravila.

 

Co ještě přidat na konec,

podařila se úžasná věc,

závist už není,

jen láska a pochopení. 

NOČNÍ SHOW

Noc polibků a vášní,

byla velmi zvláštní,

poznala jsem noční kouzlo,

které potichu mezi nás vklouzlo.

 

Srdce roztálo jako zmrzlina,

určitě nejsem jediná,

byla to noční show,

vzpomínky na ní zůstanou.

 

Posunula jsem se o krok dál,

ten polibek za to vážně stál,

po prvním, druhý, třetí,

poznala jsem štěstí.

 

Láska je dar z nebe,

já miluji jen tebe,

něžně mě hladí,

ke hříchu svádí.

 

Jako sníh taju,

něžně si hraju,

oči mi svítí,

čekám co bude se díti.

 

Našli jsme cestu rájem,

dál jedn s druhým si hrajem,

ve společné posteli,

čekáme až srdíčko zavelí.

ZLODĚJ LÁSKY

Lapám stále po dechu,

proč dělá tuhle neplechu,

rozvášní city a zmizí,

věrnost je mu cizí.

 

Je zlodějem lásky,

bez jediné hlásky,

ukradne srdce kus,

to co dělá je hnus.

 

Místo srdce kámen,

další oběť láme,

pak se po něm slehne zem,

tohle dělá ženám všem.

 

Vybere se další nevinnou,

řekne, že je jeho jedinou,

stále do kola to chodí,

každou jen za nos vodí.

 

Srdce mu rady dává,

že není to ta pravá,

kolik srdcí ještě zlomí,

to jediné on umí.

 

Ženám srdce láme,

plné zuby už ho máme,

on to dělá úmyslně,

rád ublíží každé ženě.

 

 Všechno se mu jednou vrátí,

lásku měl by vážně bráti,

zahrávat si s city ženy,

hezké od něho není.

 DÁMA V ČERNÉM

Je jako spící panna,

radost ze života nemá,

věčně zamyšlená je,

málokdy se usměje.

 

Co jí tíží těžko říct,

prozradit nechce nic,

v černém stále chodí,

ve smutku se brodí.

 

Dámu v černém miluji,

získám její srdíčko, slibuji,

až se mi to podaří,

bude mít úsměv ve tváři.

 

Ona ještě netuši,

jak se mé srdce rozbuší,

bije jako kostelní zvon,

bude to láska jako hrom.

 

Jako hrom z čistého nebe,

řeknu jí, miluji jen tebe,

nikdy žádnou jinou,

staň se mojí ženou.

 

Líbí se mi tahle kráska,

jednou bude moje láska,

její pohled smutek skrývá,

vidím když se na mě dívá.

 

Mám spoustu tajných přání,

hřát jí ruku ve své dlani,

přitom její ústa líbat,

nemohu se na to dívat.

 

U srdíčka mě to hřeje,

dáma v černém už se směje,

celý rok téměř utek,

než opustil jí smutek.

 

Žal v srdíčku měla,

osud připravil jí o manžela,

rok života v temnu žila,

než jí moje láska oživila.

BÍLÉ KVĚTY

Láska, něha a cit,

bez sebe nemohou být,

jsou nedílnou součástí,

lásek a jejich radostí.

 

Oba májí se rádi,

už né jako kamarádi,

jejich láska čistá je,

jak bílé květy lilie.

 

 Ve váze dva květy bílé,

nevinné a roztomilé,

vzali osud do svých dlaní,

a mají společné přání.

 

Přát si budou jistě,

lásku na prvním místě,

štěstí, zdraví k tomu,

ať láska vládne jejich domu.

 

Na vědomost dáváme všem,

že se věrně milujem,

vysíláme do světa,

že naše láska rozkvétá.

 

Dva páry bílých koní,

zvony na cestu jim zvoní,

oba v bílém v onu chvíli,

vezou je kočárem k cíli.

 

Splnili si svůj sen,

přišel nejkrásnější den,

otevřel cestu do světa,

kde láska rozkvétá.

TAJNÁ PŘÁNÍ

Mám tajné přání,

dotýkat se jeho dlaní,

cítit lásky doteky,

stát při něm na věky.

 

Další přání mám,

aby nezůstal už sám,

mi dva patříme k sobě,

v každé roční době.

 

Splnil se můj sen,

už vidí se v zrdcadle mém,

v jeho očích vidím se taky,

i když občas klopí zraky.

 

Jaro, léto, podzim, zima,

naše láska chybu nemá,

když večer uléháme k spánku,

prožíváme další část románku.

 

Na křídlech lásky,

odlétáme do pohádky,

ze říše pohádek a snů,

vracíme se do všedních dnů.

 

Jednou navlékneš mi prsten zlatý,

tvé ano bude pro mě svatý,

já tobě zase na oplátku,

slibím věrnou lásku.

 

O velké lásce sníme,

že milujeme se oba víme,

ruku v ruce půjdem spolu,

společnou cestou nahoru a dolů.

SVATEBNÍ PŘÁNÍ

 

Chraň své štěstí, chraň svou lásku,

chraňte jeden druhého,

nový život žijte od začátku,

na tom není nic špatného.

 

Máš ho ráda, má tě rád,

žijte život šťastný,

 štěstí přišli jsme vám přát,

že se rádi máte je nám jasný.

 

Ať vám věčné slunce svítí,

a láska nikdy nevyhasne,

Zdenička je něžné kvítí,

Pepíčkovi je to jasné.

 

Ať váš život jako růže kvete,

a  láska nikdy neodletí,

až do konce života milujte se,

žijte život plný štěstí. 

 NĚŽNÁ REVOLUCE

 Přišla něžná revoluce,

radostí zvedali jsme ruce,

zavrhli jsme totáč,

dnes nám zbyli oči pro pláč.

 

Je to vážně k pláči,

kam dnešní svět kráčí,

kde jsou naše zlaté časy,

kam poděly se asi.

 

Bídu s nouzí dřeme,

neděláme to co chceme,

o práci si můžem nechat zdát,

z hůry se nám budou ještě smát.

 

Peněz mají jako šlupek,

nikdo nedělá už dobrý skutek,

každý chová se tam jako sysel,

chce mít peněz plný pytel.

 

Něžná sametová revoluce,

čím dál víc svazuje nám ruce,

vysypává peněženku,

nebude za co jíst za chvilenku.

 

Naši vrchní páni,

vymyslí co udělat s námi,

oddálí nám důchody,

jistě k tomu mají důvody.

 

Jeden bude asi ten,

aby nemuseli platit všem,

oni totiž počítají,

že se ho už lidi nedočkají.

 

Asi poženeme na hrad,

pěkně jim tam zahrát,

dost už bylo žertů,

pošleme je všechny k čertu.

 

Pěkně se tam budou smažit,

sami na kotlíku vařit,

z prdu kuličku udělají,

pak si na ní pochutnají.

 

Tuhle tvrdou realitu,

potřebovali by místo přepychových bytů,

kdy jim konečně dojde do hlavy,

že takhle žít už nás nebaví.

ŽÁRLIVÝ MANŽEL

Jmenuje se Charlie,

na svou ženu žárlí,

ví to o něm celá ves,

žárlí na ní jako pes.

 

Běda ale tomu,

kdo přiblíží se k domu,

jako blázen šílí,

po každém hned střílí.

 

U vchodu dvě dogy leží,

doma kamery jí střeží,

tenhle život pro ní není,

připadá si jako ve vězení.

 

Roky běží vážení,

je to s ním už k zbláznění,

nevydržím zavřená už ani den,

musím na chviličku ven.

 

Po dlouhém přemlouvání,

splnil mi mé přání,

vyšli jsme si spolu ven,

podívat se jak je krásný den.

 

Bože jak jsem byla ráda,

že potkala jsem kamaráda,

proč smutek v očích skrýváš,

když se na mě díváš?

 

V ohrožení jsme oba byli,

když jsme se k sobě přitulili,

žárlivost je hrozná,

chudák je ten kdo jí pozná.

 

Děsně mi to vadí,

když tě rukou hladí,

potom když pusu dal ti,

nejradši bych ho zmlátil.

 

Tohle přehlédnout se nedá,

žárlivost se ve mě zvedá,

jestli ještě přistihnu tě,

asi nejspíš zabiju tě.

 

On na vzdory všemu,

začal líbat mojí ženu,

vyšla rána, druhá, třetí,

jeho tělo k zemi letí.

 

Zbraň obrátil proti sobě,

volnost dal mě i tobě,

žárlivost je nemoc zlá,

často smrtí končívá.

TAJNÁ LÁSKA

Miluji jí dlouhá léta,

mé srdíčko na ní čeká,

zamiloval jsem se po uši,

ona to však ale netuší.

 

V duchu hladím její paže,

milovat jak já, nikdo nedokáže,

mé srdíčko bije jenom pro ní,

její smích mi v uších zvoní.

 

Moje tajná láska a můj sen,

potkáváme se každý den,

ona ale netuší,

jak se mi srdce rozbuší.

 

Křehké něžné poupátko,

rozvine se za krátko,

vykvete z něho krásná růže,

která okouzlí každého muže.

 

Dneska jí chci vyznat lásku,

právě dovršila osmnáctku,

na kolena před ní kleknu,

a slíbím že se od ní nehnu.

 

Ona je ten nejkrásnější květ,

všichni mi jí budou závidět,

 naše štěstí, naši lásku,

zarámujem si do obrázku.

 

Nad postel si ho dáme,

jako důkaz že se rádi máme,

až nám krása mládí odletí,

bude to vzpomínka pro děti.