Jdi na obsah Jdi na menu
 


VERŠE O LÁSCE - 8

VÍTÁM VÁS

_____________________

kytky.jpg

_____________________

Přináším Vám pro radost trošku lásky

abych potěšila Vaše srdíčka.

Představu o lásce jak by asi měla vypadat

si hezky maluju ale skutečnost je trošku jiná.

Někdy povolím uzdičku fantazii a

překročím hranici tajemna a má fantazie se

dokonale vyřádí. Udělejte si kávu

a pojďte se mnou vplout do říše pohádek a na

 malou chviličku žít v jiném světě

 

DĚKUJI VÁM VŠEM ZA VAŠI PŘÍZEŇ

  

V A Š E  K A R O L Í N A 

ZAMILOVANÝ BLÁZEN

Zamiloval jsem se do obrazu,

každý den obdivuji jeho krásu,

vydržím se na něj dívat hodiny,

její pohled je tak nevinný.

 

Miluji obraz této ženy,

jiná mé lásky hodna není,

není hřích milovat němou tvář,

moje láska si zaslouží svatozář.

 

Každý den před obrazem sedím,

zamilovaně jí do očí hledím,

vyznávám jí věčnou lásku,

bohužel už jen na obrázku.

 

Miluju portrét téhle ženy,

i když už tu dávno není,

ona byla jedna z mála,

která by za hřích stála.

 

Proč nenarodil jsem se jako ona,

milovali by jsme se jen já a moje Mona,

celý svět by patřil jenom nám,

nám a našim vzpomínkám.

 

Miluji na obraze Monu Lisu,

miluji její oči i hřívu,

co bych za to dal,

kdybych v obrazu vedle ní stál.

 

Téhle ženě na obrázku,

vyznávám mojí věčnou lásku,

mé srdce patří jenom jí,

protože jí miluji.

 

Asi se ze mě stál blázen,

věčně sedím před obrazem,

zamilovaně se dívám na ní,

a mám jen jediné přání.

 

Jsem zamilovaný blázen,

už se s ní vidím před oltářem,

líbám její něžnou tvář i ústa,

chtěl bych takhle věčně zůstat.

MOJE DÁVNÉ LÁSKY

Všechny moje dávné lásky,

ve tváři už mají taky vrásky,

každá zažehla mojí jiskřičku lásky,

jak rád vzpomínám na moje krásky.

 

O jedné z nich stále sním,

každý večer si s ní vyprávím,

v srdíčku mi stopu zanechala,

jen ona mě opravdu milovala.

 

Nakonec dala srdce jinému,

a to velmi bohatému,

měla vše co chtěla,

klidně na mě zapoměla.

 

V srdíčku jí stále nosím,

marně o její lásku prosím,

 čekat budu do konce života,

i když vím, že mě čeká jen samota.

 

O všech dávných láskách sním,

čas ale vrátit nejde vím,

žiju už jen vzpomínkami,

jak jsem se miloval se ženami.

 

Věnoval jsem každé kus srdce,

tehdy nemohl jsem udělat více,

dneska mi to hlava nebere,

to mi věřte moji přátelé.

 

Z lásek nezůstalo nic,

mrzí mě to čím dál víc,

teď na stará kolena,

vím co láska znamená.

 

Čas nám odnesl mládí i krásu,

stříbro vetkal do našich vlasů,

vrásky vryl nám do čela,

proč mě ani jedna láska nechtěla?

 

Rád vzpomínám na ty časy,

jak vypadají dámy dneska asi,

tu kterou jsem nejvíc miloval,

tu mi jiný vzal.

 

Žiju život starého kmeta,

nevím co mě v životě ještě čeká,

jedno ale jistě vím,

že v příštím životě se ožením. 

XXXL VELIKOST

Dáma v rouše Evině,

kouká na nás nevinně,

nestydí se ani trochu,

že už je jí padesát roků.

 

Po pláži se nese ladně,

výčitky při tom nemá žádné,

kdo se na to koukat má,

jak tu hází faldama.

 

Kdyby štíhlá byla,

každého by oslnila,

na pláži se špeky nenosí,

při pohledu na ní se mi čelo orosí.

 

Už hodinu prochází se tady,

a nadhazuje ty své vnady,

pro někoho pohled boží,

mě to asi brzy složí.

 

Co se potom stalo,

málem mi to dech vzalo,

přichází chlap jako hora,

už z dálky na ní volá.

 

Oba v rouše Adama a Evi,

mě snad z toho šlak trefí,

kdyby na nuda pláži byli,

jistě by se lidi nedivili.

 

Tohle je šok roku,

milují se od nás jen pár kroků,

už se na to nedá koukat,

jdu se raději do moře koupat.

 

Už oba XXXL odchází,

můžeme se zase opalovat na pláži,

pro mě otřesný zážitek to byl,

někoho možná ale pobavil.

NĚŽNÁ SLŮVKA

Z mužů vždy strach měla,

proto zamilovat se neuměla,

já jako správná kámoška,

jí šeptám rady do ouška.

 

Šeptám jí něžná slůvka,

lehce se jí dotkla moje ruka,

cítím její záchvěv lásky,

proto něžně pohladím její vlásky.

 

Překonej už sama sebe,

lásce konečně otevři dveře,

vždyť on miluje tě celou duší svojí,

sám ale udělat první krok se bojí.

 

Ty si vážně slepá,

vždyť na tebe roky čeká,

jiný už dávno měl by jinou ženu,

ty však otáčíš se zády k němu.

 

Ty vůbec nemáš zdání,

jak je krásné milování,

v tu chvíli ti patří celý svět,

měla by si to už konečně vyzkoušet.

 

Posbírej už odvahu,

špatné vzpomínky hoď za hlavu,

dopřej si život šťastný,

že miluje tě, je všem jasný.

 

Po hlavě se vrhni do života,

nečekej na nějakého idiota,

nabídni mu ruku svojí,

láska vaše srdíčka v jedno spojí.

 

Jinak zůstaneš starou pannou,

která nemá ze života radost žádnou,

už konečně rozmysli se,

ve stáří ti láska radost nepřinese.

 

Poslechni hlas svého srdce,

už konečně do něj zamiluj se,

i když tvoje druhé já,

lásku stále odmítá.

 

Popřemýšlej o tom,

co je teď a co bude potom,

zítra na kávu zajdeme si spolu,

a já ho pozvu k našemu stolu.

 

Ještě jednu radu ti dám,

miluje tě a nechce taky zůstat sám,

chyťte štěstí do svých dlaní,

a splňte si své přání.

 

Dala na mé rady,

k lásce už netočí se zády,

teď jsou z nich dvě hrdličky,

co cukrují den celičký.

 

Jak jsem řekla, tak se stalo,

chtělo to jen popostrčit málo,

šťastné chvíle teď prožívají,

miminko už spolu kolébají.

PRAVÍ KAMARÁDI

  jiskřička ve tvém oku,

září až do sta roků,

přišel jsem ti dneska přát,

jako tvůj nejlepší kamarád.

 

Vím, že mám své kamarády,

kteří dávají mi dobré rady,

nic z ničeho si nedělej,

na svět se vesele usmívej.

 

Starosti hoď za hlavu,

vždy měj dobrou náladu,

ať si jako řípa zdraví,

to ti přejí tvoji kamarádi praví.

 

Pár mých přátel dnes tu mám,

se kterými už se léta znám,

přišli mi všichni blahopřát,

na mládí budeme už jen vzpomínat.

 

Roky nám všem stejně letí,

proto ještě užijme si našich dětí,

víme, že času málo už nám zbývá,

život náš se jako na vážkách kývá.

 

Jednou je hůř a jednou líp,

vážně tohle není vtip,

jeden den se cítím snad stoletý,

druhý den jako děcko dvouletý.

 

Kamarádi ruku na srdce si dejme,

všichni jsme už na tom stejně,

nic nezměníme dnes ani zítra,

jen občas v očích ještě objeví se jiskra.

 

Končí naše malá oslava,

krásná vzpomínka na ní zůstává,

mějte se hezky moji kamarádi,

i já vám přeji pevné zdraví.

 

Kamarádi děkuji vám všem,

že nezapoměli jste na můj den,

dobře mi tu s vámi bylo,

mé srdíčko rázem omladilo.

 

Až se zase rok s rokem sejde,

jinak než oslavit to nejde,

budu čekat vás tu zase,

ve zdraví a v celé své kráse.

 

Víme, že krása už nám uletěla,

ale zůstala nám ještě naše těla,

možná jsme o něco menší,

život nás ale stále ještě těší. 

CHCI TĚ ZPÁTKY

Chci se vrátit zpátky v čase,

chci s tebou jako dřív milovat se,

chci zase šťastná být,

chci znovu s tebou žít.

 

Chci být královnou parketu,

chci aby se mnou byl si tu,

chci být zase tvoje kočka,

chci být ta, co se tvé lásky dočká.

 

Chci být vzpomínkou tvojí,

chci žít nadějí, že se naše srdce spojí,

chci tě zpátky lásko moje,

chci tě, po tobě smutno mi je.

 

Chci být sněhová vločka,

chci spadnout do tvého očka,

chci se o tvou lásku bít,

chci jenom tebe pro sebe mít.

 

Chci vědět, jestli chceš to samé,

chci důkaz, že se ještě rádi máme,

chci znát pravdu o naší lásce,

chci být součástí tvého srdce.

 

Chci po boku ti věrně stát,

chci se s tebou věčně smát,

chci mít zpátky tvoje srdce,

chci tě, lásko vrať se.

 

Chci aby vyslyšel mé přání,

chci poznat opět milování,

chci zpátky vrátit čas,

který vzpomínky zanechal v nás.

 

Jednoho dne zaťukal mi na okýnko,

vrátil jsem se k tobě moje Karolínko,

chci všechno vrátit zpátky,

naše štěstí i milostné hrátky. 

PŘÍBĚH NAŠÍ LÁSKY

Čas nám naši lásku stejně vzal,

i když jsem při tobě věrně stál,

kde jsou naše společná přání,

ani jeden z nás nemá zdání.

 

I když hluboké základy měla,

stejně nám jako peříčko uletěla,

v očích vyhasly plamínky lásky,

na duši zůstaly jen vrásky.

 

Už nejsme spolu šťastný,

to je nám oboum jasný,

co s naší ztracenou láskou uděláme,

sami sebe se teď ptáme.

 

Když srdce po lásce prahne,

je možné že, jeden druhému zahne,

co se potom stane,

už všichni dobře známe.

 

Její odpověď zněla,

teď mám to, co jsem dlouho chtěla,

moře lásky, moře peněz mám,

za jiného už se brzy vdám.

 

Nevím čím okouzlil srdíčko moje,

hned řekla jsem mu, chci být jenom tvoje,

jako papír láskou jsem vzplála,

tahle láska mi novou naději dává.

 

Je mi to velmi líto,

ale změnit už nejde mi to,

pod srdíčkem nosím plod nové lásky,

vím že to přišlo za čas krátký.

 

Láska zavřela nám vrátka,

tak to v životě někdy chodí zkrátka,

klíček od srdíček už není,

čeká nás už jen rozloučení.

 

Bez lásky člověk šťastný není,

ráno ho čeká smutné probuzení,

když není láska, není nic,

jsem zoufalý čím dál víc.

 

Ona byla můj dar z nebe,

miloval jsem jí víc, než všechny kolem sebe,

osud zachoval se krutě,

stejně pořád lásko, miluji tě.

 

Ale po dlouhém čase,

moje láska ke mě vrátila se,

u dveří smutně stála,

jen se na mě pousmála.

 

Pozval jsem jí dále,

v srdíčku naši lásku máme stále,

stačil k tomu pohled jediný,

a stal jsem se otcem rodiny.

 

Nikdy bych nevěřil tomu,

že se vrátí ke mě domů, 

příběh naší lásky znáte,

jistě se při něm usmíváte.

 

Popřejte nám dlouhá léta,

ať nám naše láska vzkvétá,

dvě srdíčka v jedné dlani,

ať nám naši lásku chrání.

DLOUHÁ NOC

Moje milovaná žena,

  vzala nohy na ramena,

zmatený sem tam běhám,

celý den jí hledám.

 

Není vůbec k nalezení,

u žádné kamarádky také není,

ještě počkám do rána,

jestli se vrátí sama.

 

Co když si našla nového pána,

byla by to pro mě veliká rána,

třeba se mi vrátí zpátky,

od neznámé kamarádky.

 

Zmizela mi moje milovaná žena,

žádný důvod k tomu nemá,

proč tu se mnou není,

moje láska, moje potěšení.

 

Ten tam je můj spánek,

čekám až cvakne ve dveřích zámek,

ještě stále věřím tomu,

že se ke mě vrátí domu.

 

Tahle noc strašně dlouhá je,

to pochopí jen ten kdo miluje,

co já bych za to dneska dal,

kdybych vedle ní ráno spal.

 

Já se z toho zblázním,

vždyť ona má skříně prázdný,

kam si rozum dala,

moje princezno malá.

 

Odešla mi neznámo kam,

zůstanu teď na všechno sám,

vzpomínkami si noc krátím,

na začátek naší lásky se vracím.

 

V hloubi mého nitra,

nová naděje mi svitla,

že se ráno probudím,

a ženu vedle spát uvidím.

 

To co předpokládal jsem se stalo,

všechno se mi jenom zdálo,

jako blecha byl jsem šťastný,

že ležím vedle své ženy krásný.

TAJNÁ MISE

Tolik lásky na pláži,

mnoho lidí zaráží,

velice pohoršeni jsou,

že se na veřejnosti milujou.

 

Nevěřícně kroutí hlavou,

jestli jí v tu chvíli mají zdravou,

z pláže lidi mizí,

jako kdyby jim láska byla cizí.

 

Láska teď pláž ovládá,

kdo se přidal je odvaha,

ten kdo lásku nepochopil,

raději do moře skočil.

 

Nikdy nikomu to nepoví,

že přijdou na svět děti plážový,

jenom oni pravdu znají,

proto všem stejná jména dají.

 

Všechny děti plážové,

budou Aničky a Ráďové,

život  je někdy změna,

každý odvahu na ní nemá.

 

Tihle odvahu posbírali,

až k Jadranu se vydali,

tu svou tajnou misi,

s velkou radostí splnili si.

 

Teď už jenom doufají,

že se dětí dočkají,

jistě na tuhle dovolenou,

nikdy v životě nezapomenou.

 

Maminám už zakulatila se bříška,

nemohou se dočkat zítřka,

 stejný termín mají,

do porodnice pospíchají.

 

Všechny děti plážový,

jistě budou suprový,

Radečkové i Aničky,

budou se rodit den celičký.

 

Jejich tajná mise,

na sto procent splnila se,

jeden pár měl ale větší štěstí,

dva uzlíčky si domů musí nésti. 

MOJE VRBA

Ve vrbovém háji,

jistě ze mě radost mají,

mám tam jednu vrbičku,

které povím každou zprávičku.

 

K zemi své větve sklání,

když pošeptám jí moje přání,

vyslechne mé sny a touhy,

proto je má až na zem dlouhý.

 

Je to moje věrná kamarádka,

které mohu říct všechno zkrátka,

nikdy nikomu nic nepoví,

proto jí tolik miluji.

 

Vždy dá mi sílu a naději,

proto k ní chodím častěji,

ví jak těžko mi je,

když mě někdo nemiluje.

 

Pošeptám jí co si sebou vleču,

před čím nikdy neuteču,

s láskou obejmu vrbu mojí,

jenom ona mé bolístky hojí.

 

Je to má nejlepší kámoška,

které všechno šeptám do ouška,

neomrzí jí mé stezky,

vždy se ke mě chová hezky.

 

Mou bolavou duši pohladí,

a hlavně nikdy nezradí,

cítím se hned v jiném světě,

proto pokaždé za to obejmu tě.

 

Moje milovaná vrba,

nakonec mi energii předá,

ona je vážně můj poklad,

které to mohu opakovat stokrát. 

BEZNADĚJNÁ LÁSKA

Tenhle chlap je vážně cvok,

už uhání mě víc než rok,

chodí za mnou každý den,

vyprávět mi svůj sen.

 

Dneska se mu zdálo,

o tom jak mám lásky málo,

přišel za mnou s růží,

že lásku prej mi dluží.

 

Jindy vymyslí si zase,

jak mám oči krásné,

na večeři pozve mě,

a myslí že je mi s ním příjemně.

 

Nevím kam mám oči dát,

chce mě asi rozesmát,

snaží se být vtipný muž,

za večer mám ho plný zuby už.

 

Má to ale marný,

se mnou by nebyl šťastný,

on není můj typ,

s jinou mu bude jistě líp.

 

Jeho snaha je marná,

proto ho nechce žádná,

tohle jeho snažení,

má špatný vliv na ženy.

 

Řekla jsem mu a je konec,

tvému románku odzvonil zvonec,

láska se vynutit nedá,

jeho tvář je náhle blefá.

 

Na kolena klekl si,

a řekl že se oběsí,

na svědomí prý ho budu mít,

protože s ním nechci žít.

 

Je to vážně maniak,

svůj život by měl vážně brát,

nevím co mám dělat,

asi odbornou pomoc měl by hledat.

 

On však to ale,

odmítá stále,

je to vážně šílený,

jak je do mě zblázněný.

 

Jeho láska beznadějná byla,

o rok života mě připravila,

láska za peníze se koupit nedá,

to měl by si uvědomit teda.

 

Jednoho dne z rána,

vyřeším to sama,

odjedu na druhý konec světa,

ať si na mě stále čeká.

PROSBA K BOHU

Bože poruč větru, poruč dešti,

aby bylo počasí lepší,

poruč slunci aby hřálo,

aby mraků bylo málo.

 

Bože vrať mi naději a sílu,

ať najdu ztracenou víru,

takhle už to nejde dál,

proč mi osud všechny vzal.

 

Vzal mi ženu, vzal mi děti,

v životě nemám žádné štěstí,

každý den teď Boha prosím,

ať zase v srdci lásku nosím.

 

Srdce mé je pusté a prázdné,

radosti že života nemám žádné,

nemohu žít bez ženy a bez dětí,

můj život je asi v lásce prokletý.

 

Bože musíš při mě stát,

abych tohle všechno zvlád,

čas mi neúprosně letí,

dopřej mi prosím trochu štěstí.

 

Čas už nejde vrátit zpátky,

proč život váš byl tak krátký,

ztráta bolí čím dál více,

žalem mi teď puká srdce.

 

Život už pro mě nemá cenu,

nemám děti nemám ženu,

zůstaly jen vzpomínky krásný,

na chvíle kdy jsme byli šťastný.