VERŠÍKY O LÁSCE - 2
KRÁTKÉ
VERŠÍKY O LÁSCE 2
_____________________-
_____________________-
VÍTÁM VÁS
Jeho láska připomíná,
chuť trpkého vína,
zháším plamen svíce,
nechci už ho milovat více.
Láska nás dva hýčká,
líbá ústa, líbá líčka,
na rukou nás nosí,
v žáru svlaží kapkou rosy.
Jako blesk z čistého nebe,
láska oslovila mne i tebe,
už neumíme bez ní žít,
každý den s námi musí být.
Černý závoj zahalil mou tvář,
zhasla poslední naděje,
už jenom světelná zář,
kdo teď mé srdce zahřeje?
Láska časem vyšumí,
zůstanou vzpomínky jen,
vlídné slovo říct už neumí,
rozplynul se náš sen.
Láska je jako dým,
nikdy už nevrátí se k nám,
nic neudělám s tím,
dál jdeme každý sám.
Světu uzavřeli brány,
návštěvy nepřijímají žádný,
mají jen svůj vlastní svět,
není jím co závidět.
Jen on za to může,
že uvadá jako růže,
dříve chůze laní,
dnes je smutný pohled na ní.
Láska je někdy víc než slepá,
na zázraky stále čeká,
zázrak bohužel se nedostavý,
i když přijdou chvilky žhavý.
Láska je jako zmije,
na výsluní chvilku žije,
potom ale svlékne kůži,
lásku cítí k jinému muži.
Vím že jednou přijde den,
kdy splní se můj sen,
ty otevřeš náruč svou,
a řekneš, " buď navždy mou."
Za všechno může,
jedna nevinná růže,
protože krásně voní,
já zamiloval se do ní.
Byl mého srdce král,
vždy o mou lásku stál,
potom dlouhé čtyři roky,
překročil mílovými kroky.
Trhám lístky z růže,
najdu, nenajdu li muže,
trhám lístky z kopretiny,
bude to on nebo někdo jiný.
Šeptám slova díků,
za tvá slova vlídná,
možná jsem ti k smíchu,
že jsem trochu divná.
Věrná žena, věrný muž,
je dávnou minulostí už,
jeden druhého za nos vodí,
když potají za jinou chodí.
Říkej mi něžná slůvka,
od rána až do večera,
že semnou chceš zůstat,
jinak bych to obrečela.
Ze vzpomínek přede nitě,
trpělivě nahazuje sítě,
spřádá pavučinu z nití,
do které tě potom chytí.
2016
____________________________
2015
Kde dojde cit,
láska nemůže být,
milovat jsem tě chtěla,
naše srdce ale zkameněla.
Láska je droga těla,
kterou každý den bych chtěla,
láska je můj opiát,
stačí škrtnout akorát.
Probudila ve mě city,
v hloubi nitra skrytý,
oživila kámen,
který ožehl plamen.
Už je to tak,
ujel mi poslední vlak,
vlak lásky a naděje,
kdo teď mé srdíčko zahřeje?
Je to velmi zvláštní,
souhra všech citů a vášní,
láska je balzám na duši,
zamilovaná jsem až po uši.
Stojím jako opařená,
proč ho líbá jiná žena?
Všechno se mnou se točí,
nevěřím svým očím.
Sliboval mi věčnou lásku,
proč líbá jinou krásku?
Říkal že jsem jediná,
proč teď jinou objímá?
Dám ti dar z lásky
bude mít blonďatý vlásky,
pytlíček a dvě kuličky,
bude takhle maličký,
s přibývajícím věkem,
bude naším lékem,
bude naše droga,
co pomocnou ruku podá.
Svůj poklad na zemi,
našel jsem mezi růžemi,
jedna jediná krásně voní,
já hned zamiloval se do ní.
Vánoční čas,
probouzí lásku v nás,
probouzí city,
v srdíčku hluboko skrytý.
S každým novým ránem,
sama jsem svým pánem,
už je to tak,
jsem volná jako pták.
Jsi můj princ na bílém koni,
já rolnička co na cestu ti zvoní,
jsi můj jarní vánek,
já tvůj noční spánek,
jsi můj věčný oheň,
já voda co hasí tvou žízeň,
jsi můj balzám na duši,
já budu tvou Venuší.
Pod maskou se skrývá,
žena lásky chtivá,
jednu noc byl si v ráji,
ráno ona i peníze byly v háji.
Srdce zhořklo žalem,
jeho láska měla příchuť žluče,
život si vzala málem,
teď pro jiného její srdíčko tluče.
Prodírám se mlázím,
jako buldozer si cestu razím,
tam a zase zpátky,
stojím už před zavřenými vrátky.
Hořím touhou, hořím chtíčem,
chci být ve tvém zámku klíčem,
chci odemykat bránu,
každý večer i k ránu.
O lásce nemá zdání,
srdce ostnatým drátem chrání,
možná až začne rozum brát,
sama strhne ten ostnatý drát.
Buď mým stínem v žáru lásky,
buď mým sluncem co pozlatí mé vlásky,
buď mou věčnou svící,
buď tou co zapálí i lásku spící,
buď mým šperkem co se třpytí,
buď mým měsícem co na cestu mi svítí,
buď mou hvězdou jasnou,
buď tou které oči nikdy nevyhasnou.
Hnala je touha,
cesta za ní byla dlouhá,
spoutaná dvě hříšná těla,
se žárem lásky chvěla.
Přistříhla má křídla ptačí,
že létat kolem ní mi stačí,
uzavřený jako pták v kleci,
poslouchat musím její keci.
Magickou sílu měla,
měla vždy co chtěla,
mým domovem je teď cela,
jsem otrokem jejího těla.
Odešlo mé světlo naděje,
kdo teď mé srdíčko zahřeje,
kalich hořkosti musím vypít do dna,
příště už nebudu ta hodná.
Je jeden z mála,
pevný jako skála,
místo srdce kámen,
z kterého nevyšlehne plamen.
Stín temné noci,
má mě ve své moci,
je má noční záhada,
co mou lásku ovládá.
Jsem obětí lásky,
té neznámé krásky,
opila mě smíchem,
stala se mým hříchem.
I zamilovaným se stává,
že láska někdy pokulhává,
život uštědří nám spoustu ran,
vždy otevře oči dokořán.
Láska je jako růže,
dlouhé roky kvést může,
při trošce štěstí,
přežije i v bouři v dešti.
Životem spolu jdou,
ruku v ruce,
stále se milujou,
on i ona jedno srdce.
Stačilo tak málo,
aby srdce láskou vzplálo,
plamen stoupá výš a výš,
jen láskou oheň uhasíš.
Tvářičku má anděla,
ví co se smí a co nedělá,
když usměje se maličko,
v očích svítí jí hned sluníčko.
Naše láska vzkvétá,
již od konce léta,
řekl mi že jsem kočka,
hned roztála jsem jako vločka.
Chci plát jako svíčka,
chci doutnat jako oheň,
chci ti vstoupit do srdíčka,
na to nikdy nezapomeň.
Vstoupil do mých dnů,
rozpoutal v nich válku snů,
sny se skutkem staly,
za rok nato jsme se brali.
Ve víře je síla,
to uvědom si moje milá,
láska má obrovskou moc,
uzdraví tě za jedinou noc.
Na princeznu si hrála,
už jako holka malá,
teď odhodila svojí pýchu,
poznala jak všem byla k smíchu.
Jen tak v rouše Evině,
seděla mi na klíně,
miluji ty křivky ladné,
odolat jim není snadné.
Vlčí máky v tvářích měla,
pokaždé když milovat se chtěla,
z očí plamínky jí šlehají,
tyhle oči mi spát nedají.
Odhalila krásu těla,
překonala sama sebe,
celá se při tom chvěla,
tiše zašeptala, miluji jen tebe.
Přede jako kočka,
má jen jedno přání,
nemůže se dočkat,
kdy už přijde milování.
Neuhasím žár,
který ve mě vzplál,
jako časovaná bomba tikám,
neunikne mi nikam.
Z čista jasna z nenadání,
při doteku jeho dlaní,
přeskočila jiskra naděje,
že mě láskou zahřeje.
Seš má sněhová vločka,
já sluneční paprsek,
nemohu se už dočkat,
až roztaješ na dotek.
Ruku v ruce spolu jdou,
ještě nejsou plnoletí,
láska je pro ně hrou,
trend co právě letí.
Láska je jako dým,
nezůstane po ní nic,
jenom vzpomínky,
ale někdy možná i víc.
Šeptal mi něžná slůvka,
že chtěl by navždy zůstat,
otisk lásky do kůže mi vryl,
bohužel, jen ten po něm zbyl.
Nemáme důvod jediný,
v lásce hledat trhliny,
jeden pro druhého bude žít,
dokud naše srdce budou bít.
S tebou se vznáším,
v oblacích létáme,
dneska řeknu to našim,
že spolu něco čekáme.
Měla úsměv medový,
sladká byla její pusa,
zůstal pohled ledový,
chovala se jako husa.
Sem tvá jarní vláha,
co ti lásku dává,
sem tvůj sluneční svit,
probouzím v tobě něhu a cit.
Chci být součástí tvého těla,
chci patřit jenom tobě celá,
klidně spoutej nohy, ruce,
jen tobě patří moje srdce.
Toužím po tvém objetí,
toužím po tvé vůni těla,
až do konce století,
žít s tebou bych chtěla.
Jeho dech byl cítit vínem,
když mě líbal pod jasmínem,
potom v zápětí ale,
usnul jako špalek.
Lásku dal mi darem,
potom o život přišel málem,
do cesty vstoupila mu řada stromů,
když se v noci vracel domů.
Rozhodila křídla motýlí,
abych podíval se na chvíli,
ukázala tváře bledé,
kudy cesta do ráje vede.
Něžná slůvka šeptal mi,
nic víc ale nedal mi,
mé tělo hoří touhou,
nakonec dal mi pusu pouhou.
Úhel pohledu se mění,
na člověka když už není,
život sám sobě vzal,
v našich srdcích ale žije dál.
Čím to asi bylo,
že by sluníčko nás oslnilo?
Byl to lásky paprsek,
který ožehl nás na dotek.
Uprostřed noci temné,
vzplála jako svíčka,
přesně o půl jedné,
hořela nám líčka.
Ovládla naše těla,
odhalila moji pýchu,
zůstala jen propletená těla,
já dopustil se hříchu.
Sním o velké lásce,
zatím v nedohlednu je,
sním o něžné černovlásce,
která srdíčkem miluje.
Byla tu a už není,
život ve chvíli se změní,
stačila malá chvíle,
jako dým rozplynuly se naše cíle.
Zůstalo jen tajné přání,
čekám stále, čekám na ní,
čekám v noci, čekám ve dne,
kdy už konečně obejme mě.
Jednoho dne se to stalo,
srdce lásce sbohem dalo,
city nenávratně mizí,
chovají se jako cizí.
Skoro muž a skoro žena,
žádný stud před sebou nemá,
za maličkou chvíli,
oba láskou šílí.
Přitulit se chvíli chtěla,
jen dotknout se mého těla,
její hebká kůže,
probudila ve mě muže.
Láska je rozečtená knížka,
obraťme spolu list,
potom vzlétneme k výškám,
společně budeme v ní číst.
Rty jsou si blíž a blíž,
jenom ty mě líbat smíš,
dám ti co tvé srdce žádá,
protože mám tě ráda.
Tvůj zrychlený dech,
slyším až na schodech,
žene mě vášeň a touha,
bude to noc hodně dlouhá.
Láska je žár,
temné noci,
láska je dar,
mít tě ve své moci,
Láskou jaro zavoní,
jako květy jabloní,
máme společný sen,
pod ní milovat se jen.
Zázračná síla,
mé tělo svírá,
sotva popadám dech,
odnáší mě na křídlech.
Náš rozum dávno odvál čas,
do dětství zase vrátil nás,
jsme opět malé děti,
bez rozumu,bez paměti.
Jedinou královnu na zemi,
najdeš mezi růžemi,
nejdřív něžné poupátko,
které rozvine se za krátko.
Osud do vínku jí dal krásu,
k tomu přidal barvu hlasu,
je to naše hvězda,
i když někomu se nezdá.
Není důvod jediný,
barvit si svoje šediny,
tiše stáří k nám vklouzlo,
i oni mají své kouzlo.
Jako bumerang se vrací,
i když půdu pod nohama ztrácí,
nepomůžou bujné vnady,
už není místo pro ní tady.
Jako divoká kočka,
zatnu do ní drápy,
večer si na ní počkám,
nepomůžou jí ani chlapi.
Život je kolébka snů,
houpe s námi sem a tam,
škoda promarněných dnů,
jen vzpomínky zůstaly nám.
Pobláznil mi hlavu,
potom zmizel v davu,
po létech se vrátil,
mě už ale dávno ztratil.
Po tváři mi slzy kanou,
tiše šeptám nashledanou,
vím,že se mi zase vrátí,
vzpomínkami si čas krátím,
Do říše snů,
vezu svou princeznu,
zahrnu jí láskou vroucí,
moje srdce jen pro ní bude tlouci.
Ráno v poledne i večer,
u nohou mi klečel,
o lásku mě prosil stále,
já poslala ho o dům dále,
Ve snu přišel on,
mého srdce šampion,
tlukot srdce sílí,
proč nezůstal ještě chvíli?
Mám tě stále před očima,
každý večer když usínám,
tiše závidím všem,
co mohou být spolu každý den.
S každým novým ránem,
vstává s jiným pánem,
lásku prodává jen v noci,
lásku bez citu a bez emocí.
Každá láska nevinná,
polibkem vždy začíná,
a slzami končí,
když se spolu loučí.
Přej si něco lásko moje,
splním každé přání tvoje,
přej si třeba modré z nebe,
vždyť miluji jen tebe.
V každém srdci žije,
láska, cit a fantazie,
bez ní žít se nedá,
každý v životě tu svou hledá.
K lásce málo stačí,
pouhá sklenka vína,
hned do kouta mě tlačí,
šaty rozepíná.
Láska neslyší volání,
i když srdce na poplach bije,
dál a dál uhání,
pro jiné teď žije.
Má sněhová vločka,
nevinná a čistá,
už se jí nemohu dočkat,
tím si může být jistá.
Život jako vítr letí,
zastavit se nedá,
opatruj své štěstí,
závist je tvář bledá,
drž ho pevně ve své dlani,
patří jenom tobě,
pro někoho není k mání,
teď zlobu utápí v sobě.
Už tu stojím za dveřmi,
nedočkaví celí,
honem dveře otevř mi,
už jen ty nás dělí.
Něžná jako kvítí,
voňavá jako růže,
láskou jako slunce svítí,
kdopak asi za to může?
Bez tebe mi smutno je,
mé srdíčko tě tolik miluje,
láska nás má ve své moci,
milovat se budeme ve dne v noci.
Dobrou noc a sladké snění,
přeje ti ten,co s tebou zrovna není,
jako je na nebi hvězdiček,
tolik posílám ti lásko hubiček.
Srdíčko mi v rytmu buší,
pro tebe a pro tvou duši,
spánkem se mi klíží víčka,
polibek posílám ti na tvá líčka.
Poslala mi oznámení,
že si brzy jméno změní,
v srdíčku jí stále nosím,
za odpuštění jí prosím.
V žilách mi tuhne krev,
když jí potkám na schodech,
byla první láska moje,
nedávno oblékla se do závoje.
Zhasla jako svíčka,
její duše odletěla do nebíčka,
bez ní si tu nevím rady,
nevím, proč jsem ještě tady.
Dobře ví, jak to bolí,
ještě ránu sype solí,
těžko se mi na ně dívá,
když přede mnou jinou líbá,
Láska je vášnivá madam,
při ní na kolena padám,
odevzdávám se jí v noci,
lásku zvládám bez pomoci.
Dostala pás cudnosti,
prý to bylo nutností,
aby nepřišla o věneček,
než vrátí se jí mládeneček.
Láska je medicína,
po které se dobře usíná,
překročit nejdřív musíš práh,
potom dostaneš jí po kapkách.
Mluví za ně oči,
když jim láska do srdíčka skočí,
jsou to stále naše děti
i když už jsou plnoletí.
Láska jako peříčko,
pošimrala moje srdíčko,
potom zakotvila v něm,
milujeme se každý den.
S novým ránem přišla naděje,
nová láska srdíčko mé zahřeje,
něžné doteky a po těle chvění,
nám oběma teď život změní.
Nejde všechno vrátit zpátky,
na to jsme příliš krátký,
lásku kterou každý hledá,
ta se nikde koupit nedá.
V mládí jsme si přáli,
abychom bok po boku spolu stáli,
teď na stará kolena,
víme co jeden pro druhého znamená.
Říkal že jsem jeho zlato,
a já byla pyšná na to,
sliboval mi lásku věčnou,
teď se líbá s jinou slečnou.
Tak to někdy v životě chodí,
že muž ženu za nos vodí,
uvěřit, je tak snadné,
srdíčko mi teď láskou chřadne.
Letem světem letí,
móda nemít děti,
pokud podlehneme všici,
tak vymřeme po přeslici.
Lehce jako vánek,
políbil jsem její spánek,
zachvěla se jako list,
z očí mohl jsem jí číst.
S klidem spí si tady,
nezajímám ho,ani moje vnady,
chrápe jako dřevorubec,
tohle je už vážně konec.
S vínem roste chuť,
nespi,už se konečně vzbuď,
milování mu neříká nic,
tak se měj a těpic.
Jaro láskou zavoní,
jako květy jabloní,
široko,daleko se nese vůně květů,
pod jabloní polibte se,jaro je tu.
Paprsky lásky,
pohladily naše vlásky,
láska do srdíček jména vryla,
aby naše láska věčně žila.
Jednou přijde den,
mi dva si splníme svůj sen,
životem půjdeme spolu,
nahoru i dolů.
Dneska,zítra,pozítří,
vzpomínky mé city rozjitří,
co bylo kdysi dávno,
jen nám dvěma je známo.
V dešti tady stojím,
nepřišla,teď se o ní bojím,
co se jenom mohlo stát,
začínám se o ní vážně bát.
Láska je dáma hravá,
to každý dobře ví,
někdy dostaví se drama,
a ty zůstaneš potom sama.
Z čista jasna z nenadání,
přistoupila ke mě,
vyčetla mi osud z dlaní,
že už dlouho miluje mě.
Láska je jarní vánek,
který pocuchá tvůj spánek,
ten je potom v nedohlednu,
usínáš až k ránu v jednu.
Láska jako počasí se mění,
každý den slunečno není,
někdy přiženou se mraky,
a s nimi příval deště taky.
Vyschl pramen lásky,
zůstali na čele jen vrásky,
jsem vyprahlá jako země,
snad vrátí se a obejme mě.
____________________________________________________________
2014
Dlaně plné lásky máš,
tolik něhy, lásky nosíš v sobě,
svými dlaněmi mě objímáš,
mé srdce navždy patří jenom tobě.
Na polštář slzy roní,
už nevrátí se k nám,
nic nezůstalo po ní,
zůstal jsem sám.
V žáru horkého léta,
jiskřička zažehla plamen,
naše láska vzkvétá,
samotě dala jsem sbohem.
Láska je jako květina,
o kterou musíš pečovat,
láska jako jediná,
nedá se jen tak darovat.
Láska se nedá koupit,
to ví každý muž i žena,
sama do života musí vstoupit,
jinak žádnou váhu nemá.
Kouzlo lásky poznat chtěla,
od ráje dala klíče,
odevzdala se mu celá,
už ho nespatřila nikdy více.
Láska je zatmění srdce,
vidět, slyšet odmítá,
časem ale přesvědčíš se,
že už je na střípky rozbitá.