VERŠÍKY O LÁSCE - 1
KRÁTKÉ VERŠÍKY O LÁSCE
VÍTÁM VÁS
Její láska srdce nemá,
vyschlo jako řeka,
láska pro ní nic neznamená,
nevím na co ještě čeká.
Jako motýl přelétavý je,
žije láskou jepičí,
z kytky na kytku poletuje,
každé ženě lže do očí.
Láska nás z cesty svedla,
každý teď musí jít tou svou,
láska se nám nepovedla,
láska nám byla hrou.
Láska jako vážka váhavá,
přiletí, poplete nám hlavu,
s námi si pohrává,
potom zmizí v davu.
Láska je vždy s námi,
ať jsme děti nebo dospělí,
i když dlouho držíme se mámy,
potom se naše cesty rozdělí.
Láska na jednu noc,
neznamená vůbec nic,
láska má sílu a moc,
jen se nám zachtělo jí víc.
Odešel za raního úsvitu,
občas se to stane,
ráno probudím se a není tu,
zůstali oči uplakané.
Tenká jako pavučina,
lehká jako peříčko,
žádnou váhu nemá,
opustila mé srdíčko.
Láska je rozjetý vlak,
můžeš se v něm vézt,
nebo ho nechat projet jen tak,
potom samotu musíš nést.
V ruce svíral nůž,
smutné oči měl,
opustil ho můž,
žít bez něho neuměl.
Vdanou ženou nechce být,
ztratila smysl života,
nemá cenu dál s ní žít,
přednější je jí samota.
Bok po boku muž a žena,
životem spolu jdou,
srdíčka mají láskou zasažená,
celý život se milujou.
Lásky není nikdy dost,
je jako nesmrtelná teta,
je vždy vítaný host,
v každém věku vzkvétá.
Za večerního šera,
láskou odemkni mé nitro,
odevzdám se ti celá,
srdíčko tvým žárem chytlo.
Mám teď co jsem chtěla,
radila mi máma s tátou,
škoda, že jsem to dřív nevěděla,
už vím, že měli pravdu svatou.
Oči modré jako nebesa,
ve vlasech sluneční svit,
láskou srdíčko mi zaplesá,
chtěl bych hned jí políbit.
Snubní prstýnky už máme,
bude to náš velký den,
jeden druhému ho z lásky dáme,
už brzy splníme si svůj sen.
Šeptal tichým hlasem,
šeptal mé jméno,
nebyl vidět,jen slyšela jsem,
Magdaléno... Magdaléno...
Z lásky věnec uvila,
ronila při tom slzy,
po vodě milému ho pustila,
aby vrátil se jí brzy.
Byla na světě ráda,
moc milovala lidi,
cestu do nebe špatně zvládá,
teplo dlaně jí chybí.
Láska, má podobu anděla,
těžký kříž si nese sebou,
ví co se smí a co nedělá,
život se lépe táhne ve dvou.
Láska má dvě cesty,
rozhodnout se musí sama,
prodírat se klestím,
nebo problémama.
Láska jako holubice,
vzlétne s tebou do oblak,
jednou nevrátí se více,
odletěla jako pták,
Lásce dveře otevřela,
pozvala jí dále,
byla úžasná a skvělá,
milovat už zapoměla málem.
Když láska útočí,
na slabá místa,
hlava se ti zatočí,
tím si buď jistá.
Poznat tajná místa,
každý jednou chce,
jako Lilie byla čistá,
milovala od srdce.
Jako bez vody růže,
za krátký čas,
láska uvadnout může,
poslechni svého srdce hlas.
Trhám lístky kopretiny,
"má mě rád, nemá mě rád",
miluje mě on, nebo jiný",
chtěla bych už znát.
Do trezoru zamkla city,
zahodila klíče,
jinou cestou musí jíti,
už nebude milovat více.
Bez lásky a bez citů je,
jako prázdná nádoba,
stejným rytmem bije,
jen srdíčku se podobá.
Letí i když křídla nemá,
zastavit nejde čas,
letí mužům i ženám,
lásku probouzí v nás.
Jako upír, mě vysával,
do poslední kapky,
když svou lásku rozdával,
zatnul do mě drápky.
Měl v očích oheň i žár,
slíbal ze rtů všechen růž,
co chtěl, to si vzal,
pak do srdce zabodl mi nůž.
V srdci černá díra,
v ní hluboko na dně,
láska růži svírá,
jako vzpomínku na mě.
Láska krouží kolem nás,
v srdíčku už plápolá,
chce to jenom čas,
než na nás zavolá.
Životem jdou ruku v ruce,
i v té chvíli nejtěžší,
celý život milují se,
to člověka potěší.
Jejich ústa němá jsou,
v očích knihu lásky mají,
protože mluvit nemohou,
očima v ní pročítají.
Už nevrátí se ta chvíle,
nenávratně odnesl jí čas,
měli jsme společné cíle,
osud rozdělil nás.
Přišlo jarní tání,
a sním štěstí naše,
mizí jako noc za svítání,
jako sen který zdál se.
Snad jednou stane se,
co mělo už se dávno stát,
má láska ke mě vrátí se,
vždyť měli jsme se brát.
Na růžích ustláno měla,
už jako dítě malé,
princeznou být chtěla,
jen svého prince hledá stále.
Jako šípková růže,
trny ostré měla,
sama za svůj osud může,
o životě moc nevěděla.
Prohnala se kolem nás,
potom zmizela jako dým,
jen na chvíli zastavila čas,
nebyla to láska, už dneska vím.
Přihnala se bouřka,
hromy, blesky a déšť,
byla to velká životní zkouška,
to mi věř.
Láska křídla dává,
aby mohla létat,
někdy se jí stává,
že musí honem spěchat.
Je jako divoká kočka,
vystrkuje drápky,
když se lásky dočká,
zatáhne je zpátky.
Že láska plody přináší,
všichni dobře známe,
oni jsou to nejdražší,
co na světě máme.
Zrdcadlem lásky, jsou oči,
které odpověď ti dají,
jediný pohled stačí,
a vidíš, že se rádi mají.
Lásce novou šanci dali,
jeden bez druhého není nic,
střípky lásky posbírali,
milují se čím dál víc.
Smutek srdce svírá,
je konec naší lásky,
zůstala jen černá díra,
a na čele vrásky.
Láska časem vyšumí,
jako voda perlivá,
láska už milovat neumí,
naše naděje je mizivá.
Sliboval mi hory doly,
a já hloupá husa,
teď srdíčko mě bolí,
věřila že zachrání to pusa.
Život je zahrada,
plná něžných květů,
někdy kvete, někdy uvadá,
ale naděje stále je tu.
Líbej moje ústa,
líbej níž a ještě níž,
dlouho byla pustá,
moc dobře to víš.
Lásku zamkla do srdíčka,
k nebi vzhůru stoupá,
navždy zavřela víčka,
shora na nás už jen kouká.
Do srdíčka zlatým písmem,
zapsal naše jména,
jeden k druhému se tisknem,
on je můj muž a já jeho žena.
Pro lásku teď slzy roní,
před světem se ukrývá,
tisíc otázek se jí hlavou honí,
sama sebe pohřbívá.
Nevadí jí rosa v trávě,
vzplane jako svíčka,
milování zvládá hravě,
klopí při tom ale víčka.
Láska teď vybírá si daně,
čas už se mi krátí,
čekám zatím marně,
snad se jednou vrátí.
Maluju si lásku,
podle své představy,
černou tuží do obrázku,
mám šílené nápady.
Láska je vstupenkou do ráje,
klíčem srdce odmyká,
pak jí poslal do háje,
slzy lásky polyká.
Z lásky malujeme srdíčka,
polibky po větru posíláme,
píšem tajná psaníčka,
o tom jak se rádi máme.
Jako Adama a Evu,
vyhnali nás z ráje,
jsou teď plné hněvu,
nemají o nás už zájem.
Láska, má cenu zlata,
to oba dobře víme,
láska je pro nás svatá,
v lásce si rozumíme.
Láska nemá oči,
nevidí, neslyší, nevnímá,
někdy slepě zaútočí,
nešťastná je potom rodina.
Láska není hřích,
láska je života koření,
seš to ty, já a náš smích,
my dva jsme si souzeni.
Si můj sluneční svit,
déšť, mraky i oheň,
jen s tebou chci žít,
na to nikdy nezapomeň.
Doteky našich dlaní,
horoucí láska v nich,
naše společné přání,
odlétlo na křídlech motýlích.
Byl si můj svět,
byl si mé všechno,
já tvůj voňavý květ,
teď už je to jedno.
Dohořelo kouzlo lásky,
rozplynulo se jako dým,
už nevrátí se zpátky,
sama zase spím.
Láska,vyschla jako studna,
není svíčka, není plamen,
každá chvilka s tebou už je nudná,
s naší láskou už je ámen.
Bez obalu, bez pozlátka,
jen tak pod vodou,
přišla nová láska,
čistě náhodou.
Tvé rety rudé,
už mi neříkají nic,
jiný jejich pánem bude,
dál zůstávám panic.
Přihnaly se černé mraky,
láska už je minulostí,
teď jen klopím zraky,
vzteky pukám zlostí.
Láska jako dým se ztrácí,
vím odkud vítr vane,
jen vzpomínka se vrací,
už neříká mi pane.
Láska jako peříčko,
žádnou váhu nemá,
říkával mi zlatíčko,
teď ho líbá jiná žena.
Život je plynoucí řeka,
někde začíná a končí,
bere sebou naše léta,
těžko se s ní loučí.
Motýlí křídla měla,
vzlétla až do oblak,
cestou se poranila,
zůstal jen černý mrak.
Někdy peklem a někdy rájem,
láska projít musí,
celý život platíme nájem,
dokud nás neudusí.
Láska, naděje a víra,
má své místo na zemi,
ani jedna neumírá,
věřte mi.
Láska jako mačeta,
do živého sekne,
na nic při tom nečeká,
hlavu lásce setne.
Láska je žena,
jediná v širém světě,
láska jméno nemá,
pro ní jméno nenajdete.
Čistá jako obloha,
každý den se vrací,
naše láska proboha,
na půvabu ztrácí.
Mraky plují temnou nocí,
měsíc hlídá celý svět,
samotinká bez emocí,
chtěla lásce rozumět.
Láska, knihu života píše,
najdou se i prázdná místa,
odešla tiše,
navždy zůstanou čistá.
Láska, je boj věčný,
chraň jí a opatruj,
život je někdy neskutečný,
proto při ní stůj.
Jako červánky ranní,
rudá měla líčka,
často vzpomenu si na ní,
najednou jí zhasla svíčka.
Sirka, plamen, žár a dým,
láska jako trám,
po ní temný stín,
zůstal jsem sám.
Láska, zapustila kořeny,
na svědomí teď má,
lisdký život zmařený,
žárlivost je zlá.
Temná noc se blíží,
lásky není nikdy dost,
oči už se klíží,
přijde další host.
Černý myšlenky,
hlavou se honí,
zůstaly vzpomínky,
slzy teď roní.
Nevinná a čistá byla,
jako sněhová vločka,
síla lásky jí poskvrnila,
už není poctivá kočka.
Jako šelma dravý byl,
zaťal dráp,
s láskou se nemazlil,
dokázal si, že je chlap.
Láska na prodej není,
je nedostatkové zboží,
láska je duší souznění,
ta se musí prožít.
Život s láskou pohrává si,
na nervy občas hraje,
vítr čechrá vlasy,
láska jako víno zraje.
Láska je touha,
po něčem krásném,
někdy je dlouhá,
někdy nad ní žasnem.
Mladá nezkušená ještě byla,
prostě holka hloupá,
o velké lásce snila,
teď je na ní skoupá.
Jarní rosa v trávě,
žárem slunce mizí,
touha přepadla nás právě,
láska nám není cizí.
Srdce láskou strádá,
jako poušť po vodě prahne,
stěží vše zvládá,
když nejsou polibky žádné,
Láska je hluboká studna,
na dno je těžké dohlédnout,
někdy žhavá, jindy nudná,
někdy stačí jen obejmout.
Život jako vítr letí,
někdy pohraje si s námi,
dávno nejsmě děti,
nedržíme se už mámi.
Láska jako noc je černá,
potom nenávratně zmizí,
slovo věrnost nezná,
navždy zůstane jí cizí.
Boj o život vzdala už,
nemá sílu jít dál,
moc jí chybí muž,
pánbůh jí ho vzal.
Třesoucí se paže,
vážně už to nedá,
pohladit tě nedokáže,
jen očima tě hledá.
Rozkvétá nám poupátko,
v růži už se mění,
naše malé děťátko,
děťátkem už dávno není.
Rozkvetlá louka,
je pastva pro oči,
stovka květů na tebe kouká,
hlava se ti z toho zatočí.
Lásko, voníš jako růže,
chci sát tvojí vůni,
hebká je tvá kůže,
chci zavrtat se do ní.
Podej ruku lásce,
nech se jí vést,
otevři jí své srdce,
ona začne kvést.
Dáme pohár lásky,
ještě dneska krásko,
potom pohladil mé vlásky,
a řekl čau lásko.
Část mého Já mi vzala,
lásku necítím už,
jinému se odevzdala,
do srdce vrazila mi nůž.
Přišlo jarní tání,
srdíčko mě bolí,
z čista jasna, z nenadání,
ještě ránu sype solí.
Poslední naději mi vzala,
dohořel lásky plamínek,
srdce na kusy rozervala,
zbylo jen pár vzpomínek.