VERŠE O LÁSCE - 2017
VÍTÁM VÁS
V ROCE 2017
MILOVÁNÍ
Představa to byla děsná,
když procitla jsem ze sna,
nebyl tady už ten,
co noc mi změnil v den.
Vše co ve snu krásné bylo,
ve skutečnosti se vytratilo,
proč nezůstal tady,
ten co líbal moje vnady.
Ten co mi lásku dal,
hladil mě a objímal,
ještě teď cítím jeho dech,
který přistál na mých rtech.
Něžně políbil má ústa,
poznal že byla dlouho pustá,
mé tělo stiskl pevně,
najednou ocitl se ve mě.
Vášnivé polibky konce nebraly,
svá těla jako housku jsme splétali,
omámeni lásky žárem,
až k nebesům se vznesli málem.
VZPOMÍNKA
Spolu zapálíme svíci,
všem našim věčně spícím,
všem co s námi žili
a jejich život skončil v cíli.
Všem co spí si svůj sen,
ať je noc či den,
klid a mír jim přejme,
v srdcích si je uchovejme.
Nemám už maminku ani tatínka,
na ně zůstala jen vzpomínka,
děkujeme za ty chvíle
i my už máme vlasy bílé.
Vím, že jednou přijde čas,
my spatříme se spolu zas,
tolik věcí na srdci mám,
které neřekla jsem nikdy vám.
Na všechno bude času dost,
na vzpomínání i na radost,
ještě dlouho chceme žít na zemi,
jednou za vámi přijdeme, věřte mi.
Zatím nosím růže vám
a s bolestí vzpomínám,
teď žiju tím co je krásné
i mě jednou světlo zhasne.
Vše co dřív se zdálo nemožné,
teď stojí blízko mne,
zatím držím si jí dosti,
v dostatečné vzdálenosti.
Vím že jednou vrátí se vše na zpátek
a opět přijde nový začátek,
při jeho zrodu budem stát
i když to bolí, bude nás to hřát.
PŮJDU S TEBOU
Vlasy ti protkám hvězdami,
budeš nejkrásnější mezi ženami,
ještě korunka a svatozář,
bude zdobit tvojí něžnou tvář.
Budeš skvostem ženské krásy,
až rozpustíš své dlouhé vlasy,
v nich každá hvězda září,
buď mou ženou mnoha tváří.
Tvář máš sluncem zalitou,
i když jí máš přikrytou,
v očích odlesky hvězd,
kterými nechám se vést.
Půjdu s tebou cestou necestou,
za sluncem i za bránu nebeskou,
půjdu kam tě srdce táhne,
nepotřebuji opratě žádné.
Půjdu s tebou kam si budeš přát,
dokud nás láska bude hřát,
láska má sílu úžasnou,
nesmíme jí nechat vyhasnout.
Až do nebeských výšin,
pozvedáme naší lásce číši,
připíjíme na lásky žár,
který v našich srdcích vzplál.
Na dlani máme srdce obě,
láska spoutala nás k sobě,
dala věcem správný řád,
dokud srdce plane, bude hřát.
KDE JSI
Proč tu se mnou nejsi,
chybí mi tvůj úsměv, kde jsi?
Přála bych si moc,
být s tebou další noc.
Hladit tě a objímat,
dary tvé lásky přijímat,
tvé oči jsou dvě tůně,
po kterých mé srdce stůně.
Chci s tebou dotýkat se nebe,
chci milovat jen a jen tebe,
chci s tebou být v noci i ve dne,
bez tebe mé srdce chřadne.
Umírám tady už touhou,
"kde jsi, takovou dobu dlouhou?"
Srdce mi hoří, hořím celá,
tolik bych tě už chtěla.
Nepřišel, bezradně tu stojím,
uprostřed noci své bolístky si hojím,
počkám ještě chviličku,
"kde jsi můj milovaný Pepíčku?"
Noc rozpjala černá křídla labutí,
sama na hvězdy dívám se bez hnutí,
s měsícem loudám se krajinou,
počítám hvězdy, asi šel za jinou.
TŘÍHLAVÁ SAŇ
Kvůli jedné ženě,
cítím se teď poníženě,
připadám si jako onuce,
kterou musí mít vždy po ruce.
Za blbost teď platím daň,
vzal jsem si tříhlavou saň,
jedna krev mi pije,
druhá mě zase bije.
A ta třetí saň,
vytasí vždy svojí zbraň,
nažhaví mě jako drát,
potom slyším výsměch akorát.
Postihl mě krutý trest,
který teď sám musím nést,
upsal jsem se sani,
už dál sílu nemám na ní.
Dobře vím že jsem na nic,
proto jsem stále ještě panic.
kdyby lásce dala něhu a cit,
nemuselo by to takhle být.
Tohle její jednání,
k zoufalství mě dohání,
Itálie u nás doma vládne,
žít se saní není snadné.
TAJNÝ SEN
Krášlím růžemi dívčích srdcí pár,
je to od srdce a z lásky dar,
mé srdce pro obě hoří,
jedné i druhé se dvoří.
Vášnivě líbám jejich ústa,
nevím se kterou v noci zůstat,
pro kterou rozhodnout se mám,
které z nich své srdíčko dám.
V srdci zmatek vládne,
nedokážu vzdát se žádné,
před velkým rozhodnutím stojím,
že udělám špatný krok se bojím.
Ptám se sám sebe,
"je to trest, nebo dar z nebe?"
Milovat dvě ženy každý den,
byl mého srdce tajný sen.
Byl to bláznivý nápad,
který lze jen těžko chápat,
napadeno bylo virem lásky,
milovat současně dvě krásky.
Jak rozhodnout se mám,
které z nich sbohem dám,
korunou si asi hodím,
kterou miluji a kterou za nos vodím.
Jen jedna stane se mou paní,
vím, že druhou těžce raním,
která z nich to bude ale,
ještě nevím stále.
Každé koupil jsem stovku růží,
řeknu že jim něco dlužím,
pozval jsem je domů ke mě,
teď malá dušička je ve mě.
Cestu označil jsem růžemi,
s tím, že u srdce lépe bude mi,
ke všemu se dneska přiznám,
jen jedné z nich lásku vyznám.
Tu o ruku požádám,
tenhle plán už v hlavě mám,
druhé za vše omluvím se,
že zlomil jsem její srdce.
Pouze jedna přila večer,
po jejím přiznání jsem brečel,
já miloval pouze jedinou,
ta každý den se vydávala za jinou.
Jako trouba teď připadám si,
nejraději bych se propad kamsi,
položila ruku do mé dlaně,
řekla mi "promiň, nezlob se na mě."
Tak skončilo povídání,
o tom jaké mělo srdce přání,
všechno dobře dopadlo,
zahráli jsme spolu divadlo.
POUTA LÁSKY
Přetrhla se lásky pouta,
není teď už na co koukat,
přetrhla se na tři kusy,
hází na sebe špínu a hnusy.
Láska už šanci ožít nemá,
mezi těma dvěma,
své emoce stěží krotí,
ocitnou se i na hranici smrti.
Dům lásky proměnil se v peklo,
kde je jen tma a žádné světlo,
ani jiskřička naděje není,
že se jejich láska časem změní.
Kolébka snů a přání,
dnes už pro ně není k mání,
není v ní co kolébat,
láska odešla navždy spát.
Věčný spánek přejme lásce,
která žila jenom krátce,
odpočívej v pokoji,
ať srdíčko se zahojí.
PEKLO
Až za bránou pekla,
poznáš jeho řád,
toho řádu jsem se lekla,
nemá mě tu nikdo rád.
Jsem bílou ovcí pekla,
nevím kam jsem oči dala,
svobody jsem se zřekla,
peklu se odevzdala.
Kudy z něho cesta vede,
chci být volná zase,
nemiluješ mě, ani já tebe,
po svobodě mé srdíčko pase.
V pekle nedočkám se lásky žádné,
chci mít zase volná křídla,
srdce jako květ bez vody mi vadne,
"proč v tobě jsem se vzhlídla"?
Díky tobě, poznala jsem peklo,
měla to být ale cesta rájem,
pozdě srdce mi to řeklo,
v pekle žít už nemám zájem.
Kus života nás to stálo,
žít za pekelnou bránou,
soužití v pekle naší lásku vzalo,
jsem opět volnou dámou.
Když otevřou se nebesa,
opět se cítíš jako v ráji,
srdce štěstím zaplesá,
jakou volnost všichni mají.