VERŠÍKY O LÁSCE - 3
KRÁTKÉ
VERŠÍKY O LÁSCE - 3
VÍTÁ VÁS
KAROLÍNA
Není každému z hůry dáno,
aby na růžích měl ustláno,
jednou možná bude líp,
musíme však oba chtít.
V oblacích se vznášela,
teď ztratila víru a naději,
pád na zem těžko snášela,
nechce už nikoho raději.
Narostla nám křídla ptačí,
ten ráj na zemi nám stačí,
projdeme jím ruku v ruce,
jako jedna duše, jedno srdce.
Já jsem holka k světu,
často mužům hlavu pletu,
klíčem zamkla jsem své city,
odemknu je až budu chtíti.
Vytesal jsem kvítek z ledu,
žít bez ní už nedovedu,
její srdce v dlani svírám,
pomalu ho rozehřívám.
Rozpoutala ve mě bouři,
moje cigáro teď kouří,
vzrušením už taje,
spolu odcházíme do ráje.
Srdce je lásky chrám,
po špičkách vejdi tam,
otoč v zámku klíčem,
láska bude naším chtíčem.
Srdce dává znamení,
že v něm láska pramení,
když vyschne jako studna,
potom už je láska nudná.
Slepuji střípky ztracené naděje,
čekám až láskou srdce se zachvěje,
"kdo otevře srdce a mé nitro,
aby láskou zase chytlo"?
Dneska je tady,
zítra zmizet může,
někdy je věčná,
nebo odkvete jako růže.
Z lásky rodí se každý,
ne každému zůstane navždy,
láska je dar od boha,
tak nezahoď jí proboha.
Láska srdce rozptýlý,
láska je tanec motýlí,
láska je omamná droga,
kdo miluje chce jí znova.
Srdce mi láskou buší,
asi Amor zasáhl ho kuší,
přišel jsem na to,
že jen ty si moje zlato.
Sním o tvém objetí,
s tebou chci žít v zajetí,
při doteku vzplanu žárem,
bez tebe umírám málem.
Zůstaly jen vzpomínky
a zásnubní prsten s kamínky,
dál tajně ho miluji
a jako obrázek zbožňuji.
Mám se smířit s osudem,
že my dva spolu nikdy nebudem,
dal mi darem jednu noc,
prý toho chci příliš moc.
Skončila jeho životní dráha,
už nikdy neřekne mi drahá,
nikdy nepolíbí má ústa,
ještě tu měl se mnou zůstat.
Víno je má útěcha,
po něm už nikam nespěchám,
už nemám vážně kam,
zůstal jsem sám.
Láskou mě spoutej,
přitiskni k sobě,
do očí se mi koukej,
patřím jen tobě.
Přišla ona chvíle,
on šeptá mi věci milé,
studem mi hoří tváře,
přesto v očích jasná záře.
Ponížená mužem žena,
žádnou víru už k nim nemá,
zavřela se do ulity,
zamkla v srdci všechny city.
Oprášili vzpomínky dávné,
při náhodném setkání,
srdce jako kámen chladné,
přineslo jen zklamání.
Když přeskočila jiskra,
vzpláli jako stoh slámy,
svou láskou je si jistá ,
i štěstím pláčou obě mámy.
Dotek lásky do kůže se vpil,
dotek lásky o které jsem snil,
svůj věčný sen, že já budu ten,
co bude líbat tebe jen.
Věčná touha lásky,
věčný lásky žár,
život téhle krásky,
je od Boha dar.
Láska jako oheň vzplála,
když jsi po mém boku stála,
žár stoupá výš a výš,
ty teplo ohně necítíš.
Nevadí mi rosa ranní,
rychle bosky běžím za ní,
nevadí, že mě nohy zebou,
chci být už zase s tebou.
Na svatého Valentýna,
spadne ze mě kůže líná,
jednou v roce pro vás ženy,
srdíčko mám otevřený.
Ponořená do hlubokého spánku,
nic kolem sebe nevnímá,
splétám jí vlasy do copánků,
ona je má spící princezna.
V očích ti slunce vychází i zapadá,
jsi má rozkvetlá zahrada,
můj nejkrásnější růže květ,
ke kterému směl jsem přivonět.
Dvě srdíčka z mrtvých vstala,
aby se zase rozesmála,
opět v očích světelná záře
láskou rozzářené tváře.
Ucítil jsem lásky tání,
hned při prvním objímání,
jako vločka sněhu taje,
nabízí klíče od ráje,
láskou unášet se necháme,
své lásky se nikdy nevzdáme,
plout budeme po proudu i proti,
tak dlouho, než nás láska zkrotí.
Když dostaví se lásky chvění,
v tu chvíli nic lepšího není,
dvě stě dvacet voltů v těle máme,
když se lásce spolu oddáváme.
Odešla do ráje duší,
tam každé smrt velmi sluší,
věčným světlem roj duší letí,
jsou to muži, ženy i děti,
světlem prošli na onen svět,
jednou vám o něm budou vyprávět.
V rytmu lásky srdce buší,
v tu chvíli nevnímáme a jsme hluší,
do nebeských výšin se vznášíme,
plamen svíčky pomalu zhášíme.
V tobě jsem se vzhlídla,
láska nám dala motýlí křídla,
odlétáme do ráje motýlího chvění,
z něhož úniku není.
Láska má příchuť slanou,
když slzy po tváři ti kanou,
pláčeš, aniž by si chtěla,
polykáš slzy lásky, svého těla.
Minulost s přítomností,
dnes potkaly se obě,
v srdci stále zloby dosti,
láska už nespoutá je k sobě.
Chybami se člověk učí,
přesto své srdce láskou mučí,
prahne po ní, jako poušť po vodě,
když nabaží se, prahne po svobodě.
Buď navždy jenom můj,
proudem lásky se mnou pluj,
pádluj veslem doleva i doprava,
dokud neskolí nás únava.
2017
_________________________________
Chci milovat se zas a znova,
chci slyšet tvá něžná slova,
chci dotýkat se tvých úst,
chci cítit jak láska bude růst,
chci do dlaní vzít tvého pána,
chci být pánem milována,
chci být klíčem tvého zámku,
chci odemknout tvojí schránku,
chci nahlédnout do ráje,
chci už cesta mokrá je,
chci se klouzat sem a tam,
chci být tvého chrámu pán.
V očích náhlé jiskření,
po těle husí kůže,
to je lásky znamení,
jen ona za to může.
Nech spát lásku naší,
pro nás oba, to bude snažší,
každý svou cestou půjde dál,
osud si to takhle přál.
Nemocnou duši měla,
se životem skončit chtěla,
ten pocit srdce svírá,
když se smrti do očí dívá.
Hněv ve své tváři měla,
pohledem zavraždit mě chtěla,
nenávist a zloba,
srdíčko jí hlodá.
Zkus zhasnout lásky svíčku,
když stojí už na vršíčku,
v tu chvíli byl by blázen,
kdyby sfouknout chtěl jí rázem.
Láska má sílu dračí,
pouhý polibek jí k tomu stačí,
potom rozvodní se řeka,
která už na tebe čeká.
Na křídlech lásky,
unášet se nechají,
do sebe dvě zamilované krásky,
už svou lásku netají.
Čas na lásku ještě máme,
zatím si s ní jen pohráváme,
až přijde čas vzplanutí,
láska bude mít sílu mamutí.
Za vše mluví zamilované oči,
když do nich plamínek lásky skočí,
stačí přidat úsměv k tomu,
srdíčko otevře bránu domu,
spolu projdou ruku v ruce,
v jedno spojí obě srdce.
Místo lásky rozdával jen strach,
milovat neuměl, byl lásky vrah,
jeho pohled vraždící,
každou lásku odehnal navždycky.
Měla oči šelmy dravé,
oči tygří kočky hravé,
oči šelmy kočičí,
která si na svou oběť políčí.
Zemřelo srdce láskou znavené,
nebylo z ocele, nebylo z kamene,
už nemělo sílu dál bít,
nemělo pro koho žít.
Ztratila jsem víru,
v srdci po ní mám teď díru,
srdce velká bolest svírá,
kdy zacelí se černá díra.
Stavím schody do nebe,
pro sebe i pro tebe,
postavím jich tisíce,
na každém z nich bude stát milice.
Láska je čistá a nevinná,
v srdci probouzí se i usíná,
když knot lásky dohoří,
pro jednu lásku svět se nezboří.
Láska v našem domě,
už nemá místo pro mě,
zůstala jen stopa po ní,
že jednou byla a už není.
Čtu dopis srdcem psaný,
dopis od mého milého,
naší krví je podepsaný,
nikdy nezapomenu na něho.
Podívej, hvězda padá,
honem si něco přej,
jen tebe chci mít ráda,
srdce své mi dej.
Lásce dali jsme půst,
jen na malou chvíli,
aby mohla zase růst
a my došli k cíli.
Cítím lásky chvění,
láska lidem život mění,
když ucítím dotek tvých úst,
síla lásky ve mě začne růst.
Upírem se stává v noci,
když lásku vyzve ku pomoci,
králem upírů je na chvíli,
když se mou láskou posílí.
Srdcem brouzdám sem a tam,
hledám co tam všechno mám,
čtu si tajná přání,
která zatím nejsou k mání.
Oslněná lásky žárem,
září jako sluníčko,
já jsem teď tvým králem
a splním každé tvé přáníčko.
U pramene lásky, život začíná,
poslední doušek, dopij až do dna,
po něm hezky se usíná,
já budu tvá živá studna.
Sejmi otisky mých úst,
v objetí svírej mé tělo křehké,
dlouho mělo půst,
žít bez tebe je pro mě těžké.
I v pozdním věku,
láska s námi je tu,
tu vzácnou chvíli si chraň,
dokud cítíš v dlani mou dlaň.
Tam kde prýští pramen lásky,
líbat budu tvoje tělo svůdné,
jsem živá voda tvé krásky,
která vždy rosit tě bude.
Z písmenek skládám si slova,
že milovat chci tě znova,
ze slov pak větu dlouhou,
bez tebe tady umírám touhou.
Láska mi dala vale,
přesto miluji jí stále,
najednou je po všem,
dneska dala mi košem.
Láska jako růže trny mívá,
když poraní, srdce bolest skrývá,
když přeteče jako víno,
řeknu jí sbohem Karolíno.
Srdeční krajinou,
projela rychlostí šílenou,
měla křivky ladné,
žít s ní ovšem nebylo snadné.
Měla jsem sen,
v něm černý byl i den,
na duši černý šrám,
i to srdce černý mám.
Ve tvém srdci jsem se zhlídla,
když tma rozprostřela křídla,
odemkl si bránu mého ráje,
tvým žárem srdíčko mi taje.
Vzácné kapky deště,
na tváři mám ještě,
mají slanou příchuť,
neodcházej, se mnou buď.
Koktejl lásky s vášní,
jen pro tebe mám,
bude to noc zvláštní,
to ti přísahám.
Objala mě samota,
mou kámoškou chce být,
schází mi tvá nahota,
bez tebe nedokážu žít.
Posedlí láskou jako ďábel,
každou ženu hned bych sváděl,
miluji hříšný tanec lásky,
blondýnky i černovlásky.
V tvých očích vidím tůně,
v nich utápím se celičký,
srdce mé po tobě stůně,
proudem lásky, plují dvě želvičky.
Životem chci s tebou jít,
jako lev, se o tvou lásky bít,
si má královna, má sněhová vločka,
která roztaje dřív, než polibku se dočká.
Láska mi čouhá i z bot,
škrtnout tak hořím jako knot,
koktejl lásky s vínem,
je mým trestným činem.
Ty jsi má voňavá růže,
můj voňavý květ,
láska všechno zmůže,
když jí dáš přivonět.
Cestička naší lásky, je poseta růžemi,
ztratit tě, žalem srdce pukne mi,
naše láska hory přenáší,
ty si má růže nejdražší.
Chci s tebou dotýkat se nebe,
s tebou stoupat ke hvězdám,
chci milovat jenom tebe,
srdce své ti dám.
Do ouška šeptám ti znova,
tisíckrát stejná slova,
bez tebe jsem pouhé nic,
miluji tě čím dál víc.
Měl jsem dneska sen,
že do sítě jsem byl polapen,
jako ryba na suchu,
jsem lapal po vzduchu.
Na chvíli zahnaly jsme mraky,
už ale nevěřím na zázraky,
pomalu zavírá se hladina,
naše láska končí a tobě nová začíná.
Ty můj kudrnatý beránku,
ty můj ranní červánku,
navždy zůstaneš v srdci mém,
jsi můj nejdražší diadém.
Za chviličku pouhou,
já zahořela touhou,
oba dobře víme,
že víc už se nespatříme.
Má láska je světice,
miluji jí ze všech nejvíce,
dýcháme společný vzduch,
ona je můj Bůh.
Nic na tom se nezmění,
ty jsi můj poklad na zemi,
celý život při mě stůj,
naši lásku opatruj.
Život je most, přes nekonečnou řeku,
jít po něm, je někdy k vzteku,
kolikrát jsem na okraji stál,
skočit dolů, jsem se ale bál.
Bolestí se srdce svírá,
na duši mám šrám,
v srdci černá díra,
zůstal jsem sám.
Láska má rub i líc,
on je můj vysněný princ,
ten princ má bílého koně,
a s ním si jede si pro mě.
Láska je cukr i sůl,
kdo jí neochutnal je vůl,
tahle silná slova,
budu říkat zase znova.
Opilí láskou, opilí vínem,
ležíme ve stínu pod baldachýnem,
o světě nevíme nic,
červeným vínem opil nás strýc.
Láska k srdci cestu hledá,
láska za vlasy přitáhnout se nedá,
život změní se v ráj na zemi,
když dva lidé jsou si souzeni.
Mrtvé duše sténají,
cit a lásku neznají,
jen živá voda vzkřísit může,
dvě vadnoucí růže.
Po staletí vládne světu,
nikdy neodejde, stále je tu,
jako pochodeň nás provází,
vždy s námi k cíli dorazí.
Láska je jako tenký led,
propadneš jí hned,
kdo ti potom ruku podá,
když ti srdce hlodá.
Z nebe hvězda padá,
honem si něco přej,
chci jen tebe míti ráda,
mé dlaně ve svých hřej.
Chtěla bych poznat nebe i peklo,
zda je tam tma, nebo světlo,
chtěla bych pohladit anděla křídla,
možná i v čertovi bych se vzhlídla.
Jsem tajemná jako Karpaty,
zkus prozkoumat mě právě ty,
až hvězdy uloží se k spánku,
podívej se na mou první stránku.
Na nebi vyšla hvězdička,
i když zůstala maličká,
každý den kolem tebe krouží,
po tvém citu a lásce touží.
Vánoce se kvapem blíží,
cítím samotu a ta mě tíží,
chybí mi tvé doteky,
které měly zůstat na věky.
Chci odpočívat na mráčku,
jen s tebou, ty můj miláčku,
tvůj dech jako vánek hladí,
s láskou zůstaneme věčně mladí.
Nic mu neříká něžné objetí,
o lásce nemá ani ponětí,
chybí mu cit, chybí mu touha,
cesta za láskou bude hodně dlouhá.
Svícen lásky hoří,
možné i nemožné láska zboří,
hoří velkým plamínkem,
asi budeš brzo tatínkem.
V srdci máme knihu lásky,
vzpomínku na každý den,
na čele už máme vrásky,
splnil se náš životní sen.
Srdce láskou zmírá,
kam poděla se naše víra,
existuje vůbec láska čistá,
nebo mi osud další ránu chystá.
Lásko, usměj se na mě maličko,
zahřej mě jako to sluníčko,
svými paprsky zahřej mé tělo,
které láskou dlouho churavělo.
Byl jsi pro mě modré nebe,
já tvou jasnou hvězdičkou,
milovala jsem jen tebe,
teď ona je tou jedničkou.
Blaze je tomu,
kdo vyhnal lásku z domu,
je svým vlastním pánem,
srdíčko nebolí ho každým ránem.
Když časem začneš rozum brát,
pak si řekneš, tohle nemělo se stát,
potom je už pozdě litovat,
jak jen jsem ho mohla milovat.
Láskou zaslepená,
bývá každá žena,
myslí na ní ve dne v noci,
láska jí má ve své moci.
Láska je součástí života,
láska je bolest i samota ,
láska je odpouštět a podat ruce,
láska je darovat duši i srdce.
Láska je hluboký cit,
bez lásky nedá se žít,
láska na nohy tě postaví,
když tvé srdce churaví.
Až na konci cesty,
za ruku mě vzala,
potkalo mě štěstí,
srdce své mi dala.