Jdi na obsah Jdi na menu
 


VZPOMÍNKY NA MLÁDÍ

319.jpg

 

VÍTÁM VÁS

 

VE VZPOMÍNKÁCH NA MLÁDÍ

 

2018

 

__________________________

Dávno pryč jsou chvíle,

kdy jsme byly jako rybky čilé,

dnes lezeme jako šneci,

za to ale nemůžeme přeci.

Kolena nás bolí,

už chodíme jen s holí,

je to naše kamarádka,

která k nám patří zkrátka.

Nebude to jinačí,

stáří ještě přitlačí,

musíme se smířit s osudem,

že tu věčně nebudem.

Stálá jiskra v oku,

i když už je nám více roků,

i po létech času zrání,

přijde ještě milování,

láska někdy může zradit,

to nám ale nemůže vadit,

na sebe se nezlobíme,

jinak si s ní poradíme.

Jiné už to nebude,

ještě víc jich přibude,

patří ke mě a já k nim,

s nimi vstávám s nimi spím,

vráska vrásku protíná,

takhle stáří začíná.

Vrásky beru s nadhledem,

s tím holt už nic nesvedem,

mám jich víc než dost,

oni jsou můj věčný host,

nic si z toho nedělám,

oni prostě patří k nám.

Bitvu s časem prohrála jsem,

vzdorovat času je marný boj,

je to horší každým dnem,

usedá na nás vrásek roj,

rostou jako houby po dešti,

stáří sevřelo nás do kleští.

__________________________

2017

__________________________

S přibývajícím věkem,

úsměv je pro nás lékem,

stačí k tomu tak málo,

aby naše srdíčko pookřálo.

Dvacet pět roků jedna svíce,

dvě znamenají ještě více,

procházíme třetí fází,

"kolik svící ještě schází?"

Čas si s námi hraje,

do rukou vloží klíče od ráje,

pak zahrne nás vráskami,

než se naděješ, je život za námi.

Život protkaný láskou,

má i stránky stinné,

může trvat jen chvíli krátkou,

to všichni dobře víme.

Dokud žiješ, tak žij,

lásku po doušcích pij,

jednou ale přijde čas,

kdy jiskra lásky zhasne v nás.

Minulost mi říká,

jak život rychle utíká,

promarnit ho, by byla škoda,

život uteče všem, jako voda.

Prožíváme šťastné chvíle,

i když už máme vlasy bílé,

je nám jedno jak vypadáme,

hlavně že se rádi máme.

Každý má svůj vlastní svět,

já chtěla bych ho vrátit zpět,

kdy láska kvetla jako růže

chtěla bych zpátky toho muže,

už nevrátí se lásky čas,

ten pro nás dva už zhas.

Dávno pryč jsou lásky chvíle,

zůstaly jen vlasy bílé,

i ta jména se už pletou,

paměť ztratila se někde cestou.

Mládí už nám dalo vale,

přesto se máme rádi stále,

najevo to už nedáváme,

na lásku jen vzpomínáme.

Nepřipouštím si své roky,

dál se ženu mílovými kroky,

nevím proč, nevím kam,

na všechno dost času mám.

Po větru posílám vzkaz,

všem nahoru, miluji Vás,

všichni mí dobří známí,

v srdíčku stále žijete s námi.

Vzdávám souboj s časem,

tuhle bitvu prohrála jsem,

jedna nula vede,

už nepoznávám sama sebe.

Když časem láska zmizí,

zůstanou dva lidé cizí,

láska jim už neříká nic,

vzdalují se čím dál víc.

2016

______________

2015

Nervy mi to drásá,

kam odešla moje krása,

roky vzaly co se dalo,

nic z té krásy nezůstalo.

Stopy stáří,

vidím ve své tváři,

nezaleknu se jich ale,

srdíčko mám stále mladé.

Mládí dávno odnes čas,

jen vzpomínky zanechal v nás,

život neúprosně letí,

jednou z nás budou zase děti.

Vrásčité má obě tváře,

z očí mizí všechna záře,

nevidí, neslyší, nevnímá,

přišla její hodina.

Často volám mami,

proč tu nejsi s námi,

v srdíčku tě stále máme,

rádi na tebe vzpomínáme.

S léty mizí naděje,

že mě láskou zahřeje,

představu dnes máme jinou,

zahříváme se jen pod peřinou.

Za ruce se kdysi vzali,

na život a na smrt přísahali,

mládí dávno vzalo za svý,

i dnes jsou spolu stále šťastný.

Když ponořím se do vzpomínek,

co všechno odnes čas,

stojí předemnou můj tatínek,

jako zamlada zas.

Co bylo už není,

ztratila cit a pochopení,

ztratila dar lásky,

který už nevrátí se zpátky.

Nevrátí nám nikdo zpět,

našich krásných šestnáct let,

mládí za své vzalo,

staroušky z nás udělalo.

S léty krása mizí,

jsem to já, nebo někdo cizí,

ta podoba, ale tvář je jiná,

někoho mi připomíná.

Časem zmizeli city,

co v srdíčku byli skrytý,

své zanechal i zub času,

daleko odvál naši krásu.