Jdi na obsah Jdi na menu
 


VERŠE O LÁSCE- 1

VÍTÁM VÁS

_____________________

zamilovane-obrazky-17.jpg

_____________________

Přináším Vám pro radost trošku lásky,

abych potěšila Vaše srdíčka.

Představu o lásce jak by asi měla vypadat,

si hezky maluju ale skutečnst je trošku jiná.

Někdy povolím uzdičku fantazii a někdy

překročím hranici tajemna a má fantazie se

dokonale vyřádí. Udělejte si kávičku

a pojďte se mnou vplout do říše pohádek a na

malou chviličku žít v jiném světě.

DUŠE

Žijí už teď v jiném světě,

kde nic než lásku nenajdete,

práce žádná už tam není,

pouze jenom snění.

 

Všechno tam jde jednoduše,

tady milují se lidské duše,

na skok jsem tam byla,

řekli mi, že jsem ale živá.

 

Poslali mě zpátky na zem,

nazvali mě bláznem

času mám prý ještě dost,

zatím jsem tu nezvaný host.

 

Koukala jsem na zem,

asi jsem opravdu blázen,

vždyť pro jedno kvítí,

 opravdu slunce nesvítí.

 

O nebeské pláni,

tady nemá nikdo zdání,

jako v ráji se tam mají,

celý den a celou noc si hrají.

 

Každý má tu roli anděla, 

i když na zemi to nikdy nedělal, 

všechny lidské duše, 

miluji se jednoduše.

 

Věčné slunce, věčná láska,

očistí tu každou duši zkrátka,

i když vedl život dvojí,

tady láska všechny spojí.

LESNÍ VÍLA

Když jsem byla malá,

na princeznu jsem si hrála,

večer místo spánku,

odcházela jsem do vysněného zámku.

 

V říši pohádek mám svého prince,

už nemohu si přát více,

protančím s ním celou noc,

fantazii si beru na pomoc.

  

Noční bál a nočního prince,

miluji teď čím dál více,

fantazii meze nekladu,

vždy vymyslím prima zábavu.

 

Užiji si to vždy skvěle,

až k ránu uléhám do postele,

s lehkým srdcem zavřu oči,

pro dnešek mi tohle stačí.

 

Jindy zase jako lesní víla,

večer jsem se ustrojila,

celá rozevlátá tančím,

jako peříčko se vznáším.

 

Zamířím až do hlubokého lesa,

lesní víly a princ mě tady čeká,

s lesním princem ruku v ruce,

za noc protančím střevíce.

 

Často vzpomínám si,

na ty dávné časy,

co bych za to dala,

kdybych zase byla malá. 

NĚŽNÍ MUŽI

Dřív to bylo zcela běžné,

že muž se k ženě choval něžně,

kam poděli se něžní muži,

kteří z lásky darovali růži.

 

Elegantní muž dámě,

vždy nabídl své rámě,

pokaždé přednost měla,

aniž by to sama chtěla.

 

Úcta k ženě už není v módě,

muži pustili jí k vodě,

v dnešní době vládne drzost,

úcta je prej neskutečná blbost.

 

Dnešní svět je plný silných mužů,

místo úcty, spouští hrůzu,

něžné, křehké ženy,

pro nás místo už tu není.

 

Místo muže společnost mi dělá,

jedna skvělá žena,

žena k ženě cestu našla,

až tak daleko láska zašla.

 

Mám teď jedno přání,

aby gentlemani byli zase k mání,

kde jsou všichni něžní muži,

tolik nám toho už dluží.

KOUZLO LÁSKY

Nevím co bych za to dal,

kdybych kouzlo lásky znal,

známe už se hodně roků,

podejme teď lásce společnou ruku,

se srdíčkem na dlani,

před tebou se ukláním.

 

Nežádám snad příliš moc,

nechci lásku jen na jednu noc,

láska je mocná čarodějka,

chci aby naše láska byla velká,

láska křídla dala nám,

letíme teď spolu ke hvězdám.

 

Cestu do ráje jsme už našli,

až tak daleko s naší láskou zašli,

od ráje už máme klíče,

milujem se čím dál více,

 "co by jsi tomu řekl Adame,

že už žádné jablko nemáme"?

 

Vyhnáni z ráje jsme oba byli,

protože jsme se láskou provinili,

ruku v ruce půjdeme spolu teď,

poznávat náš společný svět,

láska není žádný hřích,

láska je radost, štěstí, smích.

TOUŽÍM

Stále toužím s tebou být,

bez tebe to nejsem já,

sama nemohu už dál žít,

samota je velmi zlá.

 

Obejmout chci tě každý den,

líbat ústa tvá,

určitě se nám splní sen,

že budem spolu jen my dva.

 

 

Toužím po tvé lásce,

když tu se mnou nejsi,

i když známe se jen krátce,

smutně volám " lásko kde jsi "?

 

Krásné chvíle prožíváme,

celý svět nám leží u nohou,

to proto že se tolik rádi máme,

láska je teď naší ozdobou.

 

Srdíčka si malujeme,

aby věděl každý,

naši lásku do nich zvěčňujeme

že zůstaneme spolu navždy.

LEHKÁ DĚVA

Láska není na prodej,

měl by vědět každý,

kdo své tělo prodává,

ostudu ponese si navždy.

 

Tahle lehká děva,

prodává své tělo,

nestydí se ani trošku,

tělo to prý chtělo.

 

Peníze jsou jistě,

u ní vždy na prvním místě,

říkat bude stále,

co však přijde potom, zatím neví ale.

 

Ostudou je zahalena,

že prodala své tělo,

co si o ní všichni myslí,

jí zřejmě nevadilo.

 

Co teď dělá lehká děva,

ptá se po ní kdekdo,

dávno už prý není k mání,

neví o ní nikdo.

 

Až si jednou uvědomí,

čeho byla schopná,

pro peníze klesla níže,

bude z toho smutná.

 

Sejmi masku hříchů,

očisti své tělo,

a jednou možná,

ti bude odpuštěno. 

VĚČNÁ LÁSKA

Sliboval mi věčnou lásku,

že jsem jeho jediná,

já uvěřila na pohádku,

a připadala si jako princezna.

 

Sliboval mi modré z nebe,

růži nosil každý den,

navždy budu milovat jen tebe,

všechno připadá mi jako sen.

 

Svojí něžnou lásku,

servíroval každý den,

já zase jemu na oplátku,

splnila vždy jeho sen.

 

Všechna tajná přání,

plníme si navzájem,

o naší lásce nemá nikdo zdání,

proto se tolik milujem.

 

Láska bývá někdy křehká,

my však si jí hýčkáme,

znovu jí lepit je věc těžká,

své lásky nevzdáme.

 

Věčný život, věčnou lásku,

přál by si asi každý,

i když už máme nějakou tu vrásku,

chtěli bychom spolu žít navždy.

STÁŘÍ

My už za to nemůžeme,

neslouží nám nohy, ani zrak,

jako kachny už se kolíbeme,

i vy dopadnete jednou tak.

 

To už tady nebudeme,

tohle ať si uvědomí každý,

vždyť vás pořád milujeme,

nikdo z nás tu nezůstane navždy.

 

K stáří trošku úcty mějte,

život uplyne všem jako voda,

blázny si z nás nědělejte,

věnovat nám chvilku času, je obrovská škoda.

 

Na každého dojde jednou,

poznáte pak sami,

souhlasit všichni budete se mnou,

to už ale bude pozdě volat "mami."

 

Ještě pár let zůstanem tu s vámi,

radovat se z vnoučátek,

pak na věčnost odletíme jako bílé vrány,

a budem čekat na nový začátek.

NEŠŤASTNÁ LÁSKA

 S pláčem chodí spát,

a pláčem ráno vstává,

řekla mi jen akorát,

že ze všeho jí bolí hlava.

 

Co se stalo nechce říct,

oči stále klopí,

možností je mnohem víc,

určitě za to mohou chlapi.

 

Prozraď co tě trápí,

potom uleví se tobě,

úsměv na rty se ti vrátí,

radovat se budem obě.

 

Osuším teď tvoje slzy,

ty usměješ se trošičku,

co tě tolik mrzí,

povíš mi, za malou chviličku.

 

Konečně odhodila smutek,

vylila své srdíčko,

"mami přítel za jinou mi utek,"

"už nebuď smutná moje holčičko."

 

Novou lásku opět našla,

září jako sluníčko,

hlavně že jsi zase šťastná,

moje milovaný zlatíčko. 

MILUJI TĚ

Kdo by to byl do ní řek,

dlouho byla samý špek,

dneska je z ní kočka,

která úspěchů se dočká.

 

Každý se jí dříve smál,

nebylo toho kdo by o ní stál,

dneska už jsou jiné časy,

kluci pro ní rvou si vlasy.

 

Říkali jí tlustý čuně,

dneska po ní kdekdo stůně,

za své činy se dnes stydí,

když jí v záři reflektorů vidí.

 

Velké davy ctitelů,

píší vzkazy po zdech i do sněhu,

dneska už je doba jiná,

každý k ní své ruce vzpíná.

 

Pryč jsou školní léta,

láskou už jen vzkvétá,

 jako zvon zní její hlas,

každou písní potěší nás.

 

O lásce všem zpívá,

 do očí se při tom dívá,

až dozní její písnička,

všem z lásky namaluje srdíčka.

 

Z dlaně ho pak sfoukne,

na každého z vás se koukne,

a pošeptá tiše,

když ho chytíš miluji tě.

POHÁR VÍNA

Jenom rozlitá sklenice vína,

včerejší noc připomíná,

láska, sex a ženy,

to už dneska pravda není.

 

Vešla dáma s tmavší pletí,

pohár vína s láskou, to prej dneska letí,

přisedla a rozhodila černé vlásky,

nalila mi pohár vína, pohár lásky.

 

Opilý vínem či láskou,

jsem za chvíli krátkou,

má ruka kamsi sahá,

za chvíli už bude nahá.

 

Ruku v ruce tělo na tělo,

lásky se nám právě zachtělo,

potom až do rána bílého,

jsme nedělali nic jiného.

 

Snad se mi to jenom zdálo,

pil jsem doma a né zrovna málo,

jedna věrná se mnou zůstala,

spát v posteli do rána.

 

Kamarádka opička,

je moje milovaná holčička,

ráno se mnou vstává,

a oba nás bolí hlava.

LESNÍ MUŽ

 Život bez peněz a bez práce,

není žádná legrace,

ten kdo se v penězích topí,

tohle nikdy nepochopí.

 

Bezdomovcem jsem se stal,

nevím co se mnou bude dál,

život uteče jak voda,

prožít ho pod mostem, by byla škoda.

 

Můj život je velký drama,

už nepomůže mi moje máma,

kdyby tady tak ještě byla,

ona jenom pro mě žila.

 

Rozhodl jsem se pro život v lese,

vě městě člověk tuhle tíhu neunese,

odejít chci z dosahu lidí,

nikdo víc mě tu už neuvidí.

 

Ve dne po lese bloudím,

v noci se do krmelce schoulím,

sbírám houby a  lesní plody,

večer potom udělám si hody.

 

Přemýšlím jaký pak asi,

v lese úkryt udělám si,

zaměstnám hlavu, nohy, ruce,

potom s chutí pustím se do práce.

 

Kopu týden kopu dva,

místnost už bude hotová,

zastřeším to listím a větvemi,

tam v zimě teplo jistě bude mi.

 

Žiju tady dlouhá léta,

stal se ze mě lesní Pepa,

žiju tady dlouho už,

sám si říkám lesní muž.

 

Pak se ale zázrak stal,

ráno vedle mě někdo spal,

odhrnul jsem její dlouhé vlasy,

usmála se a řekla, že je anděl spásy.

 

Za ruku mě vzala,

pusu na tvář dala,

pak mi řekla tiše,

tatínku miluji tě.

VZPOMÍNKA NA MLÁDÍ

 Dřív jsme byli jako ryby svěží,

dneska vylezeme na kolo už stěží,

chodíme teď raděj pěšky,

život pro nás je už těžký.

 

Všechno už nás dneska bolí,

neslouží nám ruce, nohy,

neslouží nám skoro nic,

bědujeme čím dál víc.

 

Dnes už není co dřív bylo,

všechno se nám kamsi vytratilo,

taky někdy přijde den,

kdy líbáme matičku zem.

 

Občas se to stává,

stáří s námi pěkně mává,

potom podlomí nám zdraví,

chováme se jako děti hravý.

 

Odešla nám všechna síla,

kdo se má teď na nás dívat,

ruce se nám třesou,

tuhle tíhu, už mladý neunesou.

 

Zajistí nám domov jinde,

netuší co potom ale přijde.

 nemusí se o nás starat,

nemusí nám už nic dávat.

 

Nám zbyla ale vzpomínka,

kdy říkali nám tatínek a maminka,

dnes musíme být vděčni za to,

když nám řeknou dědku, babko.

 

Dávno pryč jsou časy,

kdy hladívali jsme jim vlasy,

pofoukali kolínko a pusinku dali,

za chviličku už se zase smáli.

 

Nám do smíchu ale není,

čeká nás už jen rozloučení,

rozloučení s těmi co jsme milovali,

za které bychom život dali.

 

Všechnu lásku už jsme rozdali,

dál žít, už nás tady nebaví,

svět se proto nezboří,

až nám dvěma svíčka dohoří.

 

Pak se zavře brána,

není táta, není máma,

není dědek ani babka,

tak to v životě chodí zkrátka.

ANDĚL LÁSKY 

Ze srdíčka vymetám ven,

všechny dávné lásky,

pyšná sama na sebe jsem,

nedělám si z toho vrásky.

 

Kolik lásek už jsem měla,

vůbec nemám zdání,

já vždy věrnost chtěla,

oni měli pouze jedno přání.

 

Za svým přáním pevně stojím,

pouze smíš mě líbat,

nikomu víc nedovolím,

 jen se na mě dívat.

 

Jak můj anděl lásky praví,

srdíčko mám ze zlata,

přednější je mi moje zdraví,

jeho slova jsou pro mě svatá.

 

Možná přišel už ten pravý,

najednou srdíčko se chvěje,

jeho doteky mě žhavý,

anděl lásky už se na nás směje.

 

 Pod závoj skryj svoji tvář,

ať na tebe nikdo nevidí,

nad hlavou máš svatozář,

možná někdo ti jí závidí.

 

Přání tvé se splnilo,

oblékni už šaty bílé,

 řekněte si  své ano,

teď přišla ta pravá chvíle. 

VYSNĚNÁ LÁSKA

Kéž by se tak stalo,

to o čem se mi zdálo,

ze sna volám lásko kde jsi,

proč už tady dávno nejsi.

 

Dneska se mi zdálo o ní,

že potkám jí na cestě polní,

samota už není pro mě,

nechci být sám ve svém domě.

 

Kráčím cestou polní,

jdu si zkrátka pro ní,

srdce znamení mi dalo,

jako ve snu se to stalo.

 

Volám na ní haló, haló,

o Vás slečno se mi zdálo,

"smím Vám ruce líbat,

smím se na Vás chvilku dívat"?

 

Rychle spěchám za ní,

ona se mým citům brání,

oči stále k zemi klopí,

najednou se ale vzchopí.

 

Podala mi svojí ručku něžnou,

 "ráda stanu se tvou ženou",

pak mi řekla "lásko moje

navždy chci být jenom tvoje".

 

Dám ti tělo i svou duši,

poslechni jak mi srdce buší,

v plamenech se zmítá,

moje mužská pýcha.

 

Štěstím bez sebe je moje kráska,

vím, že ona je ta pravá láska,

bez lásky už nechce být,

jenom se mnou chce teď žít. 

VRÁSKY Z LÁSKY  

Čas tak rychle pádí,

vzal nám krásu, vzal nám mládí,

vrásky vryl nám do čela,

vlasům dal nádech do běla.

 

 Vrásky teď zdobí naše tváře,

každý z nás byl jednou u oltáře,

vrásky z lásky všichni máme,

 s tím už nic nenaděláme.

 

Láska kvete v každém věku,

je to tak už od pravěku,

už dávno nejsme děti,

proč ten čas tak rychle letí?

 

Ještě pár roků nám zbývá,

 ať se každý na dva blázny dívá,

spoutali nás okovy lásky,

nevadí nám ani naše vrásky.

 

Jaký pak to asi je,

když se babička s dědou miluje,

proč se vlastně ptáme,

takového věku my se nedočkáme.